Angola

Více než čtvrtstoletí od osamostatnění z portugalské nadvlády v roce 1975 zuřila v Angole občanská válka. Teprve v dubnu roku 2002 svitla Angolanům naděje na mír, když vláda a povstalecké hnutí UNITA podepsali dohodu o ukončení nepřátelství, která v průběhu minulého roku přerostla v uzavření míru. Zemi však čeká dlouhá cesta ke stabilitě a obnově zdecimované ekonomiky. Během konfliktu zemřelo přes milion obyvatel, další čtyři miliony vyhnaly boje z domovů. Desítky tisíc lidí nyní čelí hladomoru. Podvýživa a nedostatečná hygiena nahrávají zákeřným nemocem. Velkým rizikem je i množství nevybuchlých min.

Podpisem dohody mezi angolskou vládou a opozičním hnutím UNITA 4. dubna 2002 byl zahájen mírový proces, který vedl k realizaci dosud nenaplněných následujících závěrů tzv. Protokolů z Lusaky podepsaných mezi znesvářenými stranami v roce 1994. 20. listopadu 2002 rovněž ukončila svou činnost instituce založená na Protokolech z Lusaky - Smíšená komise složená ze zástupců OSN, angolské vlády a UNITY. Angolský prezident dále jmenoval do několik let neobsazené funkce předsedu vlády, realizoval několik výměn ministrů a do řady ministerských i diplomatických funkcí jmenoval představitele opoziční UNITY. Samotná UNITA v poválečné éře opět sjednotila a zahájila proces vnitřní transformace směrem ke standardní politické straně. Tento proces vyvrcholil volbou nového vedení strany na sjezdu v červnu 2003. Vládnoucí stranu MPLA první poválečný sjezd čeká v prosinci tohoto roku.

Angola

Ve světle výše uvedeného se zdá, že v Angole bylo definitivně dosaženo míru, pouze s výjimkou provincie (enklávy) Cabinda na severu země, kde dosud působí separatistická frakce FLEC/FAC. Její početní rozměr sice nepředstavuje pro národní bezpečnost reálné nebezpečí, nicméně nevrhá na zemi dobré světlo. Politické svobody v Angole v zásadě existují, lze konstatovat, že existuje i svoboda tisku a svoboda projevu.

Zmíněná pozitiva jsou nicméně a bohužel dosud zastíněna kritickou situací v humanitární oblasti. Válečnými důsledky je dosud přímo zasaženo zhruba 2,5 mil. válečných uprchlíků, odzbrojených vojáků UNITY a jejich rodinných příslušníků. V roce 2002 se do svých domovů alespoň vrátilo přibližně 1,8 mil. lidí. Zahraniční humanitární pomoc Angole se v poslední době transformuje na pomoc rozvojovou.

Infrastruktura země je zásadním způsoben zničena, přičemž její obnova probíhá nedostatečným tempem. Klíčovou se v tomto smyslu zdá být tzv. donorská konference zabývající se stanovením priorit a mechanismů obnovy země včetně zabezpečení mezinárodních i národních zdrojů financování. Dosud však nebylo stanoveno ani přibližné datum jejího konání. Jediným známým faktem je skutečnost, že by tato konference měla proběhnout v Bruselu. Angolská vláda v poslední době projevuje vůli dosáhnout dohody o spolupráci s MMF a přijmout opatření s cílem dosáhnout doporučených makroekonomických ukazatelů.

Jistý konsensus mezi vládou a UNITA vedl k dohodě ohledně návrhu nové ústavy. Tento návrh je však kritizován menšími politickými stranami, která dva zásadní hráče na angolské politické scéně obviňují z bipolarizace politického života v zemi. Angolská opozice obecně je slabá. Jejím nejsilnějším představitelem je hnutí UNITA. Poslední všeobecné volby se v zemi uskutečnily v roce 1992, přičemž zákonodárci byli voleni na čtyři roky. Zákonodárcům však končí jejich mandát až složením slibu jejich nástupců. Skutečností je, že od roku 1996 bylo datum nových všeobecných voleb indikováno již několikrát, k volbám však nikdy nedošlo. V současné situaci se většina pozorovatelů domnívá, že by se místní, parlamentní i prezidentské volby mohly uskutečnit na konci roku 2005.