Přísaháme při památce Stalina…

J. V. Stalin (1949)Foto:  Bundesarchiv, Bild 183-R80329 / CC-BY-SA

„Tuto hudbu zařadit v případě úmrtí státníka“. Tento pokyn byl napsán u několika magnetofonových pásů, které míval po ruce inspektor v režii rozhlasového vysílacího pracoviště. Taková situace nastala 5. března 1953.

Toho dne na následky mozkové mrtvice zemřel Josip Visarionovič Stalin. Zpráva se dostává okamžitě na první stránky černě orámovaných novin, rozhlasy hrají smuteční hudbu. Ve východní části světa visí státní zástavy na půl žerdi. Kult osobnosti vykreslil obraz Stalina jako nedotknutelného a nezastupitelného vůdce. 

Smuteční hudba tehdy zněla z většiny rozhlasových stanic ve střední a východní Evropě, ale například i v Číně. Ale následující hudba je už záznamem z 9. března 1953, kdy se v Moskvě konal velkolepý Stalinův pohřeb. 

Až o mnoho let později byly zveřejněny detaily o posledních dnech Stalinova života. O jeho paranoie, že mu lidé, sloužící po dlouhá léta usilují o život. Mladá radioložka Lydie Timašuková navrhla uspořádat soutěž k nalezení prostředků, které by prodloužily život Soudruha Stalina, ale nepodařilo se. 

Už od podzimu 1952 začal Stalin obviňovat ze spiknutí i své lékaře a byl odhodlán získat od nich přiznání za každou cenu. V lednu 1953 byla zveřejněna šokující zpráva s vykonstruovaným obviněním devíti lékařů. 

Atmosféra strachu kolem Stalina zesílila, a to mu paradoxně ukrátilo život. V noci 2. března velkého vůdce ranila mrtvice. Stráž se ho bála vyrušit a nechala Josipa Visarionoviče o samotě v kritickém stavu více než 24 hodin. Když za ním přišli lékaři a jeho blízcí soudruzi, už nebyl schopen komunikovat. 5. března večer Stalin zemřel. 

Ve dnech smutku se na Václavském náměstí v Praze konala tryzna, na které předseda československé vlády Viliam Široký - opět jménem veškerého lidu - pronesl přísahu teď už mrtvému Stalinovi.