Portréty2. dubna  2015 v 12:36  

Výročí brilantního vypravěče – za Janem Drdou

Jan Drda a rozhlasový redaktor Vladimír Šimáček 1941 - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jan Drda a rozhlasový redaktor Vladimír Šimáček 1941Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V historii české literatury patří Janu Drdovi místo, které můžeme označit jako nepřehlédnutelné. Zatímco někteří význam jeho tvorby nahlížejí poněkud skeptickým pohledem, a to pro Drdovu politickou angažovanost v 50. a v první polovině 60. let, jiní oceňují jeho spontánní vypravěčství, jazykovou nápaditost a neobyčejnou schopnost prolínat svět reality s motivy fantaskními a pohádkovými.

Jan Drda v rozhlasovém studiu - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jan Drda v rozhlasovém studiuFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v Příbrami, takže od jeho narození nyní uplyne už 100 let. Jeho dětství nebylo vůbec snadné. Velmi brzy mu zemřela matka, otec se o děti – Jan měl ještě mladší sestru – nestaral. A tak se Jan brzy naučil probíjet životem sám. Během studií na filozofické fakultě (věnoval se zde srovnávacím literaturám) se živil psaním románků pro dámské časopisy. Studia nedokončil a v roce 1937 nastoupil do Lidových novin jako kulturní redaktor. Za pět let, po která zde působil, napsal neuvěřitelný počet asi 5 tisíc povídek, fejetonů a soudniček. Novinářství považoval za nezbytnou přípravu pro spisovatelskou tvorbu. 

 

Jan Drda o nezbytnosti spisovatelovy novinářské přípravy

Vložit na svůj web

Jan Drda a reportér Bohuš Ujček-1949-Sjezd obránců míru - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jan Drda a reportér Bohuš Ujček-1949-Sjezd obránců míruFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Němá barikáda
Těsně po skončení války vydal Drda knížku povídek pod názvem Němá barikáda. Byla to jedna z prvních autentických reflexí válečných událostí v české literatuře. O vzniku této knihy, konkrétně pak o vzniku povídky Vyšší princip (byla v roce 1960 zfilmována režisérem Jiřím Krejčíkem) vypráví Drda v rozhovoru natočeném pro Československý rozhlas. 

 

J.Drda o vzniku knihy Němá barikáda

Vložit na svůj web

Hrátky s čertem
Ať už budeme hodnotit životní osudy a především tvorbu spisovatele Jana Drdy z jakéhokoli úhlu, v jednom se – věřím tomu – shodneme: byl to autor neobyčejné jazykové kultury, velké obraznosti, smyslu pro humor a osnovatel půvabných, velmi lidských příběhů. Jeho zaujetí pohádkami, zejména postavami nejrůznějších typů čertů, ke kterým čerpal inspiraci z lidových vyprávění, ho jednou přimělo k výkladu celé teorie čertovských bytostí. 

 

J.Drda o čertech

Vložit na svůj web

Jaroslav Průcha-představitel Martina Kabáta v rozhlasových Hrátkách s čertem - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jaroslav Průcha, představitel Martina Kabáta v rozhlasové verzi Hrátek s čerty - foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu 

Pamětní reliéf Jana Drdy, Jiráskovo nám. 5 - Foto:  Wikipedia Commons

Pamětní reliéf Jana Drdy, Jiráskovo nám. 5Foto:  Wikipedia Commons

V ukázce z rozhlasové nahrávky Hrátek s čertem jste jistě poznali vedle Jaroslava Průchy i Františka Filipovského, Stanislava Neumanna a v závěru také Ladislava Peška. Drda napsal Hrátky v roce 1946 a hra se brzy stala novodobou českou klasikou. Literární věhlas a uznání si ovšem Drda získal už o šest let dříve. V roce 1940, v pětadvaceti letech, vydal svůj první román Městečko na dlani, v němž využil příběhů ze života obyvatel svého rodného Příbramska, horníků, drobných řemeslníků a obchodníků. Podařilo se mu smísit věci skutečné a neskutečné, po stylistické stránce překvapil neobyčejně živým podáním hovorové řeči. 

 

Hrátky s čertem-úryvek rozhlasové nahrávky

Vložit na svůj web

Dobříš
Dva zámky plné spisovatelů…. tak kdysi Jan Werich v nadsázce ohodnotil genialitu Shakespearovu s narážkou na skutečnost, že českým spisovatelům patřil od roku 1946 zámek na Dobříši. Jan Drda prožil na tomto zámku větší část svého života. O jeho pobytu na Dobříši, o četných detailech života v této – často tak posmívané – baště českých spisovatelů, natočil v polovině 60. let reportáž režisér Jan Fuchs. 

 

Jan Drda a Jan Fuchs-rozhovor na zámku Dobříš

Vložit na svůj web

Zámek Dobříš - Foto: Creative Commons (CC BY 3.0)

Česká sudba odvěká
Je dostatečně známo, že ve svém občanském životě – a to mnohem intenzivněji, nežli ve své spisovatelské tvorbě – se Jan Drda výrazně politicky angažoval. V padesátých letech zastával funkci předsedy kulturního výboru Národního shromáždění, později předsedy Svazu spisovatelů, byl po jisté období i členem ÚV KSČ. Řada jeho rozhodnutí, jež v těchto funkcích učinil, byla nepochybně nešťastná. V 60. letech mu pro působení v politických rolích pomalu nezbýval čas na psaní. Nicméně – vzdor dosavadnímu prorežimnímu angažmá – se v srpnu roku 68 postavil jednoznačně proti okupaci Československa. Z podzimu toho roku také pochází Drdova úvaha o vlasti. 

 

Drdovo vyznání vztahu k vlasti-1968

Vložit na svůj web

Drdovo rodiště - Příbram - Foto: Creative Commons (CC BY 3.0)

Drdovo rodiště - Příbram; město které ho v mnohém inspirovalo při psaní románu Městečko na dlani. Foto: creative commons 

Předčasný odchod vypravěče
Za svůj nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy byl Drda tvrdě potrestán. Časopis Svět práce, ve kterém působil, byl zrušen, měl od té doby zakázánu novinářskou činnost. Nadále pak psal uzavřen v dobříšském zámku. Dvě knížky pohádek, které v té době napsal, vyšly však až po jeho smrti. Brilantní vypravěč zemřel nečekaně v listopadu 1970 (při cestě autem poblíž Dobříše) v pouhých pětapadesáti letech. 

Zámek (dříve) plný spisovatelů - v zimě - Foto: Creative Commons (CC BY 3.0)

Zámek (dříve) plný spisovatelů - v zimě. Foto: creative commons 

Nové články v rubrice

  • 27. května  2011 v 15:58     Audio  rubrika: Portréty

    Básník z nejmilovanějších - Jaroslav Seifert

    Několika archivními nahrávkami si dnes připomeneme jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta. Pod Seifertovým jménem se každému v prvním okamžiku jistě vybaví jeho básnická tvorba.

     
  • 18. září  2013 v 16:20     Audio  rubrika: Portréty

    Josef Vinklář: Herec by měl být ve všedním životě svůj

    „Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si...

     
  • 7. srpna  2013 v 14:59     Audio  rubrika: Portréty

    Oldřich Nový: Polibek operety

    „Políbit ruku vám a říci děkuji“, „Oči tmavohnědé“, „Dívka v modrém“, „Škoda že nejste kouzelník“, „Když žena řekne ne“… „Jen pro ten dnešní den“ … a další a další známé písně. Všechny patří do oné éry, která nebyla...

     

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace