Portréty11. srpna  2016 v 11:17  

Za básníkem všedního dne

Hradec Králové-Gymnázium J. K. Tyla - průčelí - Foto: Wikimedia Commons, Tomáš Srb

Hradec Králové-Gymnázium J. K. Tyla - průčelíFoto: Wikimedia Commons, Tomáš Srb

Královehradeckému gymnáziu, jež je zasvěceno Josefu Kajetánu Tylovi, vděčí česká společnost za výchovu celé řady vynikajících osobností. V dobách, kdy fungovalo ještě jako jezuitské a později státní rakouské gymnázium, v něm kromě J. K. Tyla vystudovali také Karel Jaromír Erben, Alois Jirásek, Karel Čapek (ten byl ovšem ve čtvrtém ročníku vyloučen) a také například Alois Rašín. Gymnázium dostalo ve 20. letech novou budovu, která byla – v období 1925-1927 – postavena v konstruktivistickém stylu podle návrhu architekta Josefa Gočára. Mezi slavnými absolventy tohoto gymnázia nás dnes bude zajímat osobnost básníka, prozaika, dramatika, příležitostného herce a také divadelního režiséra – Jiřího Šotoly. Všechny tyto profese zastával samozřejmě v pozdějších dobách, nežli na gymnáziu studoval – maturoval zde ve válečném roce 1942.

Jiří Šotola pocházel z východočeského kraje. Narodil se 28. května 1924 v obci Smidary, kterou bychom nalezli několik kilometrů severně od města Nový Bydžov. Hned po maturitě byl totálně nasazen. Musel pracovat jako pomocný dělník ve slévárně v Plotišti nad Labem, což je dnes předměstí Hradce Králové. Přestože hned po maturitě začal studovat dramatické oddělení Státní konzervatoře, studia mohl dokončit - vzhledem k uzavření škol, jež se týkalo i konzervatoře- až v roce 1947. Pak se vrhl na studium činoherní režie na pražské DAMU, kde ho učil slavný režisér Jiří Frejka. Školu skončil v roce 1951. Souběžně s režií ovšem stihl studovat ještě estetiku a filozofii na Filozofické fakultě UK. Tyto obory ovšem nedostudoval. Vrhl se totiž do tvůrčí praxe. 

Praxe v případě Jiřího Šotoly znamenala působnost v roli divadelního režiséra a dramaturga. Nejprve se vrátil tam, kde studoval střední školu – do Hradce Králové (1949-50). Pak zůstal ve východních Čechách, jen změnil město – v letech 1950-1951 pracuje v divadle v Trutnově. Poté odchází na dva roky na severní Moravu (do šumperského divadla, kde působil v sezóně 1951-52). Pak ho neminula základní vojenská služba (1952-54). Po návratu z vojny se začal věnovat výhradně literární činnosti. Zastával post redaktora v různých časopisech (Československý voják, Květen, Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny). V letech 1964-1967 byl prvním tajemníkem Svazu československých spisovatelů. Z tohoto období Šotolova kulturního „funkcionářství“ pocházejí dva archivní zvukové snímky, které na této stránce uveřejňujeme. 

 

Konference z roku 1964 - úvodní slovo Jiří Šotola

Vložit na svůj web

Starší ze snímků byla natočen v srpnu roku 1964. Jiří Šotola tehdy – coby první tajemník Svazu čs. spisovatelů – zahajoval Mezinárodní konferenci o protifašistické literatuře, která se konala na Tálech, na středním Slovensku v době oslav 20. výročí Slovenského národního povstání.
Druhý snímek byl nahrán v Čs. rozhlase 25. března 1966, kdy se Jiří Šotola zúčastnil tzv. Diskusní tribuny Zrcadla kultury, jež byla věnována rozvoji naší kultury. 

 

Diskusní tribuna Zrcadla kultury-25.3.1966 - hovoří Jiří Šotola

Vložit na svůj web

Karel Šiktanc - další člen skupiny básníků kolem časopisu Květen - Foto: Creative Commons (CC BY 3.0), Ondřej Lipár

Karel Šiktanc - další člen skupiny básníků kolem časopisu KvětenFoto: Creative Commons (CC BY 3.0), Ondřej Lipár

Za postoje v konci 60. let, zejména za jeho působení v čele Svazu čs. spisovatelů, byla Šotolovi v roce 1970 zakázána jakákoli publikační činnost. V roce 1975 napsal však do týdeníku Tvorba sebekritickou stať, v níž svoji činnost ve spisovatelském svazu přehodnotil. Poté směl literární i dramatické texty znovu publikovat. 

Miroslav Holub - Jana Koubková 1989 - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Miroslav Holub - Jana Koubková 1989Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Šotola začal psát poezii ihned po válce. Jeho první sbírkou byl „Náhrobní kámen“, vydal ji v roce 1946. Stal se poté jedním z nejdůležitějších členů autorské skupiny, která se konstituovala kolem časopisu Květen. Tato skupina zahrnovala později slavná jména českého básnického nebe – patřil sem Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Josef Brukner, Miroslav Florian… 

Časopis Květen byl založen v roce 1955. Po proslulém 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů (konal se v dubnu 1956) se časopis stal významnou platformou pro mladé autory, kteří začali cílevědomě odmítat postupy socialistického realismu, jež byly až do té doby oficiální a oktrojovanou formou veškeré umělecké tvorby. „Květňáci“, jak si říkali, začali prosazovat věcný a střízlivý pohled na realitu, používali volnější veršové formy a akcentovali složitost, rozpornost světa, pohlíželi na neradostné a bolestné souvislosti lidského života. Časem svoji tvorbu sami začali označovat jako „poezii všedního dne“. V roce 1957 se Jiří Šotola stal šéfredaktorem Května. Časopis vedl až do roku 1959, kdy bylo jeho vydávání zakázáno. Namísto Května byl o něco později vydáván časopis Plamen. 

Jiří Šotola napsal v 70. a 80. letech několik úspěšných rozhlasových her, současně připravil několik adaptací prozaických látek pro rozhlas. Jmenujme alespoň některé: Přátelé od Kajetánů, Svoji jsou svoji, Pankrác Budecius, Páně Liebeltův špaček, Páně Kobercova ženitba, Noční dostavník, Nejlepší pérák pod sluncem… 

Z básnické tvorby Jiřího Šotoly si zde máme možnost poslechnout nahrávku jedné z básní, jež byla zařazena do úspěšné sbírky Hvězda Ypsilon (z roku 1962). Jde o sbírku, která shrnuje básně s tématem stárnutí, smrti i koloběhu života. Uvedená báseň se jmenuje Na smrt Karla Hynka Máchy, v roce 1968 ji v rozhlasové nahrávce recitoval Vladimír Ráž.
Jiří Šotola zemřel 8. srpna 1989 v Praze. 

 

Na smrt K.H.Máchy - báseň Jiřího Šotoly

Vložit na svůj web

Karel Hynek Mácha - portrét Jana Vilímka - Foto: cs.wikipedia.org

Karel Hynek Mácha - portrét Jana Vilímka. Volné dilo 

Nové články v rubrice

  • 27. května  2011 v 15:58     Audio  rubrika: Portréty

    Básník z nejmilovanějších - Jaroslav Seifert

    Několika archivními nahrávkami si dnes připomeneme jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta. Pod Seifertovým jménem se každému v prvním okamžiku jistě vybaví jeho básnická tvorba.

     
  • 18. září  2013 v 16:20     Audio  rubrika: Portréty

    Josef Vinklář: Herec by měl být ve všedním životě svůj

    „Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si...

     
  • 7. srpna  2013 v 14:59     Audio  rubrika: Portréty

    Oldřich Nový: Polibek operety

    „Políbit ruku vám a říci děkuji“, „Oči tmavohnědé“, „Dívka v modrém“, „Škoda že nejste kouzelník“, „Když žena řekne ne“… „Jen pro ten dnešní den“ … a další a další známé písně. Všechny patří do oné éry, která nebyla...

     

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace