Reportáže umění13. října  2010 v 17:25  

Pohřeb Karla Čapka

Karel Čapek u mikrofonu Československého rozhlasu - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Karel Čapek u mikrofonu Československého rozhlasuFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Záznam ze spisovatelova pohřbu se stal v prosinci 1938 demonstrací národní soudržnosti.

Zatímco Čapkův pohřeb je v archivu rozhlasu zaznamenán celý, hlas samotného spisovatele máme na jediném záznamu. Jde o známé a mnohokrát vysílané mírové poselství, které Čapek 21. prosince 1937 pomocí rozhlasových vln adresoval indickému básníkovi Rabíndranáth Thákurovi

Karel Čapek zemřel takřka přesně rok poté, 25. prosince 1938. Pohřeb se konal o čtyři dny později. 

Postupně promluvily osobnosti českého kulturního života. První hovořil básník Josef Hora. „Tvář mrtvého odplula do zásvětí, ale jeho hlas ještě zní. Karel Čapek byl opravdový dělník českého písemnictví. Neučinil si z literatury dům pýchy, hrad ješitnosti, nýbrž opravdu občanské povolání, věrně vykonávané, celým životem zastávané,“ složil Čapkovi poklonu. 

 

Básník Josef Hora na pohřbu Karla Čapka

Vložit na svůj web

Následovalo vystoupení kritika dr. Miroslava Rutta. „Není mnoho spisovatelů u nás a ve světě, kteří by byli dovedli s takovou láskou a pozorností se zahledět do lidského osudu a odhadovat spodní vrstvy vědomí a touhy, jako jste to dovedl vy ve svých Božích mukách a Trapných povídkách a především ve své noetické trilogii,“ prohlásil Rutte a dodal: „Vy jste pochopil, kolik záludných propastí se skrývá pod hladinou našich všedních dnů a jak složitý je v podstatě náš život a jeho každodenní tvář.“
 

S Čapkem se rozloučil také profesor Vincent Lesný: „Vyznával jste u nás v širší veřejnosti první onu filozofii praktického života, která hlásá, že pro filozofii je lépe, aby se mýlila a bloudila na Zemi, než aby byla neomylná ve vzduchoprázdných výšinách.“
 

Chybět nemohl šéfredaktor Lidových novin Eduard Bass. „A kdyby všechno Tvoje velké, slavné, uctívané dílo nějakým barbarským rozkazem kultur bylo smeteno a pohubeno, jedna jediná věta z něho zůstane v našich duších vryta nezrušitelně, ta prostá, vítězná a vždycky útěšná tvoje věta 'Ještě není nic ztraceno, doposud zbývá naděje´,“ pronesl.
 

Z dalších velikánů literatury a žurnalistiky se dostavil Ferdinand Peroutka: „Loučím se s Tebou za ty, které jsi zval do svého domu v Praze a do venkovského domu u potoka, aby s tebou prodělávali dobré nebo zlé, kteří byli svědky jak v posledních letech našel jsi štěstí v manželství, a kteří se budou nyní bát přijít sami tam, kde bývali s Tebou…“.  

Nad Čapkovým hrobem promluvila ještě malá holčička a Zdař Bůh mu na poslední cestu popřáli kladenští horníci. 

Zazněla spisovatelova zamilovaná píseň Zelení hájové, kterou vystřídala hymna v podání dechového souboru. Pohnutá chvíle, jejíž tragika byla podtržena ohrožením samostatnosti státu, oslovila a dojala celý národ. 
 

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace