Reportáže umění13. října  2010 v 14:33  

Skupova satira na řečnické žvásty

Josef Skupa a jeho loutky - Spejbl a Hurvínek - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Josef Skupa a jeho loutky - Spejbl a HurvínekFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Se jménem Josefa Skupy máme nerozlučně spjaty figurky Spejbla a Hurvínka a jejich scénky, určené převážně dětem. Po mnoha letech, během kterých jsme mohli Skupův originální hlasový projev slýchat pouze ze starých nahrávek, poněkud zaniklo, že jistá část Skupovy tvorby byla určena také dospělým.

Jazyková hravost a vynalézavost vedla Skupu nejednou k břitké satiře, jejímž prostřednictvím se vysmíval stylistickým nešvarům a jazykovým klišé. 

Tento sklon projevoval Skupa od samých počátků veřejného působení. Ještě před zrodem Spejblovy figurky vystupoval na amatérské loutkářské scéně s postavičkou Kašpárka a tu obdařil, jak svědčí pamětníci, velkou dávkou dobových narážek, politických vtipů a jazykových hříček.  

Na zvukových nosičích se však Skupův jazykový humor zachoval až z konce 30. let. Nejstarším záznamem je Spejblova „vědecká“ přednáška, kterou rozhlas odvysílal v březnu roku 1937. 

Parodická přednáška se naoko tvářila jako seriózní pojednání. Spejbl si kladl řečnické otázky a odpovídal si na ně: „A jaký je toho následek? Následek toho je, že ironie etiky dramatické plastiky koncentruje se v hyperbolický kultus sociální kolotepatie atimetika, kterýžto kultus analogicky realizuje kritickou biografii v naturální experimentaci a zachází, jakožto mystika, jejíž princip nám dávno všem už není sympatický.“  

 

Spejblova „vědecká“ přednáška (1937)

Vložit na svůj web

Pseudověděcký blábol pokračoval slovy: „Avšak vzápětí nás napadne, jak možno ještě dnes rehabilitovati masivní mobilizaci kolomastrických jevů se všemi nezbytnými reflexivními profily renesančního byzantinismu, když stále ještě inkvizitují fantastické experimenty v remitální akceptaci evakuační defenestrace!“ Bezobsažný projev působí vědecky jen díky záplavě cizích slov. 

Rovněž jedna scénka, ve které Spejbl vystupoval už se svým synkem Hurvínkem, byla satiricky zacílena na prázdnotu řečnického tlachání. 

 

Scénka Hurvínkovo řečnické cvičení (1953)

Vložit na svůj web

Dutou frázovitost funkcionářských projevů obě postavičky vystihly dokonale.  

Scénka se jmenovala Hurvínkovo řečnické cvičení a vysílala se v březnu roku 1953. Tedy v době, která se spoustou bezduchých a frázemi nasycených řečnických cvičení jen hemžila. V době, která ovšem nebyla ironiím a satirám podobného typu ani trochu nakloněna. 

Hurvínek: „Ty jsi mě celého poplet, tatí, vůbec už nevím, o čem jsem chtěl mluvit.“
Spejbl: „Ale to nevadí! Hlavně, abys to řek' pěkně s důrazem! Nebo tady, podívej: 've všech možnostech'. Copak takhle to řečník řekne?“
Hurvínek: „A co tedy řečník řekne?“
Spejbl: „Řekne samozřejmě: 'v rozličných vícestrannostech'.“
Hurvínek: „Já doufám, že tomu budou všichni rozumět.“
Spejbl: „No počkat! To není tvoje starost! Ty máš jenom mluvit a co se kde děje, toho si prostě nevšímej! A občas přestaň mluvit vůbec. Bude to vypadat, jako bys přemýšlel.“
 

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas