Umění kuchařské aneb S archivem do kuchyně

Kachna se zelím

Jan Neruda kdysi napsal: „Homér je jen pro čtení, Shakespeare jen pro dívání, Cervantes jen pro zasmání, ale kuchařská kniha - ta je pro život.“

V duchu této myšlenky klasikovy vznikl pořad Fonogramy, který jsem zasvětil vaření a receptům, kuchařům a kuchařkám, gastronomickým návodům a poučkám, jedlíkům a gurmánům, všemu, co souvisí s tajemstvím kuchyně. V pořadu zazněla mimo jiné ukázka z Jiráskovy hry Magdalena Dobromila Rettigová (hrála ji Růžena Nasková).
„Tak teď máme za úkol obyčejný oběd: žlutá polévka s míchaninkou, hovězí maso s cibulkovou omáčkou a okurkami, pečená kachna, hlávkový salát, talíř spěšných rohlíčků a ovoce. A teď vesele do kuchyně!“ 

Čokoládové sušenky

Ve zmíněných Fonogramech, vysílaných v prosinci 2004 na stanici Vltava, byly uvedeny hned dva recepty na přípravu pečiva. První byl vpravdě historický, v roce 1936 ho natočila paní Zdenka Danešová, a to natolik detailně a zvolna, že jsem ho raději doplnil hudbou – a to úryvkem z Kuchyňské revue Bohuslava Martinů.
 

Svíčková s brusinkami

Na závěr si uvedeme recept na slané koláčky, který v rámci reklamní kampaně uváděli v 60. letech Jan Werich s Miroslavem Horníčkem. Texty oněch reklam psal tehdy ještě téměř neznámý František Nepil.
Werich: Dělají se z dvaceti deka hladké mouky, deseti deka Sany, rodné sestry másla, obohacené vitamínem A.
Horníček: Dále k nim potřebujete paštiku, špetku soli, pár lžic vody a v neposlední řadě i vránu na vysokém dubě, jež bude jako obvykle držet deset dekagramů sýra v hubě.
Werich: Sanu, rodnou sestru másla rozetřete do mouky a osolíte…
Horníček: Pořádně vosolit, sestra nesestra!
Werich: Přidáte několik lžic vody a vypracujete těsto.
Horníček: Pak se obrátíte na vránu na dubě a zeptáte se jí – vráno, jakým vitamínem je obohacena Sana, rodná to sestra másla?
Werich: A vrána je blbá, vona tenhle starej fór nezná a řekne: á… a pustí ze zobáku ten sejra dolů.
Horníček: Vy ho zvednete, rozstrouháte a kam s ním? Do těsta.
Werich: Dobře jí tak vráně, měla držet zobák.
Horníček: Těsto se sýrem zpracujete, vyválíte, vzniklou válendu nakrájíte na kolečka a slepíte jakou štikou?
Werich: Je, je, je… to je blbej fór! No paštikou!
Horníček: Dáte do patrouby, tedy do trouby… zprudka popečete…
Werich: A po deseti minutách je vyndáte, zatleskáte…
Horníček: Proč?
Werich: Tak… proč byste si nezatleskali?
Horníček: Ano, proč bychom se netěšili?
Werich: A koláčky podáte hostům horké.
Horníček: Ano, někdo to rád horké.
Werich: A hosté budou říkat….á…á…á…ten vitamín A, to se mi to kouká!
Horníček: A vy na to – správně, je tam vitamín ze setry, rodné Sany másla, proto lépe vidíte, ale raději nemluvte o tom, co vidíte, raději si berte, škoda každého koláčku, která vám sní soudruh soused.
Werich: …škoda každého koláčku…á…á…á – a pívo!