Očima dětí: Výročí Protektorátu Čechy a Morava

...a bolelo nebe, divadelní představení DRDS o osudech dětí internovaných za druhé světové války v Terezíně - Foto: Hana Novenková

...a bolelo nebe, divadelní představení DRDS o osudech dětí internovaných za druhé světové války v TerezíněFoto: Hana Novenková

15. 3. 1939 vtrhla do Prahy nacistická vojska, aby příští den Adolf Hitler vymazal náš stát oficiálně z mapy světa. Protektorát Čechy a Morava měl být bez židovských obyvatel. Mnozí skončili v koncentrácích a ghettech. Nabízíme rozhovor s Vincentem a Františkem, kteří hrají v Dismanově rozhlasovém dětském souboru o osudech dětí internovaných v terezínském ghettu. Přemýšlí třeba o tom, jak se z válek poučit.

František Souček - Foto: Hana Novenková

František SoučekFoto: Hana Novenková

„Je to představení Brundibár a …a bolelo nebe. Obě mluví o stejném tématu, ale jsou pojatý trochu jinak,“ vysvětluje František Souček. Brundibár totiž vznikl krátce před druhou světovou, a v době války ho hrály židovské děti přímo v Terezíně. Představení …a bolelo nebe vytvořila až Dismančata, a to jako koláž z deníků, básní, dopisů a článků z časopisů, které psaly a vydávaly právě terezínské děti. 

Oba kluci znají druhou světovou válku i z dějepisu, kde se učili, jak se v naší zemi žilo poté, co nacistická armáda zabrala pohraničí a ze zbytku udělala Protektorát. „Učili jsme se, že byli diskriminovaní lidé, kteří byli židovského vyznání nebo původu. Nesměli různé věci, třeba chodit do kina nebo na koupaliště,“ říká František a Vincent Klusák ho doplňuje. „Protože Adolf Hitler si řekl, že jediná správná rasa je německá, árijská. Tak se rozhodl Židy vyhlazovat. Přitom Němci jsou germánskýho původu, ne árijského,“ podivuje se.  

A co vlastně kluci z dětského rozhlasového souboru hrají? 

Vincent Klusák v představení o dětech internovaných za války v Terezíně ...a bolelo nebe - Foto: Hana Novenková

Vincent Klusák v představení o dětech internovaných za války v Terezíně ...a bolelo nebeFoto: Hana Novenková

„Brundibár je opera, takže tam většinou zpíváme. Já hraju psa: „Jako že jsem věrný pes, vím, kde věci mají mez, flašinetáře bych s chutí kous,“ zpívá ve vysílání Rádia Junior. „Já hraju právě ve Frantově scéně, flašinetáře čili Brundibára, kterého vlastně v ghettu přirovnávali k Adolfu Hitlerovi,“ vysvětluje Vincent. Přijde mu zajímavější hrát o moderních dějinách spíš než o dávné době, protože „čím je to blíž naší době, tím je to zajímavější, jako by lidi byli na vyšší úrovni než ve středověku,“ i když se za druhé světové chovali mnozí nekultivovaně. 

Čtěte také:  Stoletá želva Elvíra vzpomíná, jak vznikla druhá světová válka

Jak se poučit z minulosti?  

Děti z DRDS mají jasno: „Nebýt k lidem hnusný, rasistický, když teď proudí do Evropy desetitisíce až statisíce uprchlíků z Blízkého východu. Protože u nás válka taky byla a taky před ní někteří emigrovali,“ přemýšlí třináctiletý Vincent. „Například do Anglie,“ doplňuje ho desetiletý František. A co bychom měli podle nich dělat, abychom válkám bránili? Takovým lidem jako je Adolf Hitler nenaslouchat, nenechat se zmást. 

Čtěte také: Očima dětí: dokumentaristou ve válce

Autor:  Michal Ježek

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace