Bernský salašnický pes / Dürrbächler

Bernský salašnický pes / Dürrbächler - Foto: Martin Smrček

Bernský salašnický pes / DürrbächlerFoto: Martin Smrček

Původ bernského salašnického psa se odvozuje od římských molossů. V horských oblastech Švýcarska byl po dlouhá staletí pomocníkem pastevců, hlídačem stád, honákem i tahounem. K jeho odlišení od ostatních švýcarských salašnických psů a čistokrevnému chovu dochází až od počátku našeho století; standard, kde byl poprvé pojmenován svým dnešním jménem, vyšel roku 1907.

Popis: Větší pes mohutné stavby těla, obdélníkového formátu, silný a pohyblivý. Hlava se silnou lebkou, středně dlouhým čenichem. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Pevný rovný hřbet, hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení trikolorové (převaha černé, s hnědočervenými a bílými znaky v obličeji, na hrudi a končetinách). 

Charakteristika: Klidný, dobromyslný a vlídný pes středního temperamentu. Je sebejistý, nebojácný, přátelský ke všemu živému. Přesto z něj lze vychovat i dobrého hlídače. 

Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku, potřebuje dost prostoru. Jeho výchova není náročná. V horku by neměl být zatěžován a jeho srst vyžaduje pravidelnou, i když časově ne příliš náročnou péči. 

Užití: Dnes výborný společenský a rodinný pes, který dokáže i hlídat. Schopný výcviku, bývá využíván především jako záchranář. 

Výskyt: Celosvětově velmi oblíbený, i u nás běžně chovaný pes. 

Možná záměna: Vzhledem k typické trikolorní barvě v kombinaci s délkou srsti nepravděpodobná. 

pes: 64 - 70 cm
fena: 58 - 66 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Velký švýcarský salašnický pes

    Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908, kdy byli na jubilejní výstavě v Langenthalu znalci švýcarských plemen profesoru Albertu...

     
  • Tosa inu / Tosa / Japonská doga

    Pochází z Japonska, jméno dostalo podle kraje, kde se původně chovalo. Vzniklo křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými psy: mastify, buldoky, německé dogy a německé ohaři,...

     
  • Tibetská doga / Do-khyi

    Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech molossoidních i horských psů. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n. l. Jako první Evropan ji...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas