Cane corso / Italský corso pes

Cane corso / Italský corso pes - Foto: Martin Smrček

Cane corso / Italský corso pesFoto: Martin Smrček

Navazuje na staré římské molossoidní psy, na území Itálie byli jeho předkové chováni po staletí jako "hlídači dvorů" (tak také zní přibližný překlad jeho jména). Plemeno se utvářelo především na základě psů z jižní Itálie, z okolí města Puglio. V moderní podobě se formovalo až v 70. letech 20. století díky skupince nadšenců. V roce 1996 bylo ze strany FCI uznáno prozatímně, v roce 2007 trvale.

Popis: Poměrně velký, robustní svalnatý dogovitý pes mírně obdélníkového formátu, mohutný a zároveň pohyblivý a elegantní. Typicky molossoidní velká hlava s čenichem kratším než lebka a s mírně převislými pysky. Uši se dříve kupírovaly, nyní trojúhelníkové, svěšené. Krk svalnatý a silný. Tělo robustní, ne však podsadité. Hřbet rovný, svalnatý a pevný, záď dlouhá a široká, mírně spadající. Ocas vysoko nasazený a v akci i nesený. Srst krátká, lesklá, jen s malým množstvím podsady. Zbarvení černé, šedé v různých odstínech, břidlicové, plavé (nažloutlá), jelení červeň, tmavé odstíny žluté; také žíhané. U žlutých a žíhaných psů černá nebo šedá maska. 

Charakteristika: Odvážný, na molosse dosti pohyblivý a aktivní pes vyrovnané, sebevědomé povahy. Výrazný strážní instinkt, přirozený obranář. Ve vztahu k jiným psům bývá dominantní, někdy až bojovný. 

Zvláštní nároky: Může žít dokonce i v bytě, předpokladem však je výborná raná socializace. Vhodný jen pro zkušené majitele s přirozenou autoritou. Na potravu, prostor ani péči o srst nemá velké nároky. 

Užití: Ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. Používal se také hlídání stád a k lovu vysoké. Dnes hlídač, ochránce a společník. 

Výskyt: V posledních letech se rychle šíří, i u nás se stal téměř módním, ač nikoli masově rozšířeným psem. 

Možná záměna: S jinými molossy, oproti např. mastifovi nebo neapolskému mastinovi je však výrazně lehčí, menší a pohyblivější. 

Poznámka: Na obrázku je jedinec s kupírovanýma ušima. Kupírování uší se dodnes provádí v zemi původu, a je tam považováno za typické pro dané plemeno. U nás však je ze zákona zakázáno. 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Velký švýcarský salašnický pes

    Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908, kdy byli na jubilejní výstavě v Langenthalu znalci švýcarských plemen profesoru Albertu...

     
  • Tosa inu / Tosa / Japonská doga

    Pochází z Japonska, jméno dostalo podle kraje, kde se původně chovalo. Vzniklo křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými psy: mastify, buldoky, německé dogy a německé ohaři,...

     
  • Tibetská doga / Do-khyi

    Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech molossoidních i horských psů. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n. l. Jako první Evropan ji...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas