Malý hladkosrstý pinč / Trpasličí pinč

Malý hladkosrstý pinč / Trpasličí pinč - Foto: Martin Smrček

Malý hladkosrstý pinč / Trpasličí pinčFoto: Martin Smrček

Vyšel z tzv. stájových pinčů, podobně jako ostatní pinčové a také knírači. Byli to středně velcí psi užívaných především k chytání krys a k hlídání. K rozlišování jednotlivých forem podle velikosti a kvality srsti začalo docházet až od druhé poloviny 17. století. K oficiálnímu oddělení malého hladkosrstého pinče došlo ovšem až na samém konci 19. století. Tehdy se mu ovšem říkalo "ratlík" nebo "srnčí ratlík" a patřil k nejpopulárnějším plemenům.

Popis: Malý pes, který však jinak svým vzhledem odpovídá střednímu pinčovi. Nemají na něm být patrné známky miniaturizace. Svalnatý, co nejvíce čtvercového formátu a elegantního držení těla. Hlava ve tvaru tupého klínu a relativně silná. Uši vztyčené, klopené, vysoko nasazené, tvaru písmene V, s vnitřními koutky ležícími blízko lící, natočené vpřed směrem ke spánkům. Krk ušlechtile klenutý. Ocas ponechaný přirozeně. Žádoucí je šavlovité nebo srpovité nesení ocasu. Dříve se kupíroval. Srst krátká, lesklá a hustá. Zbarvení buď jednobarevné (jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá), nebo černé s pálením - lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi. 

Charakteristika: Velmi temperamentní, bystrý a odvážný pes. Je stále ve střehu, na cokoliv podezřelého okamžitě upozorní a k cizím je nedůvěřivý. Reaguje rychle až překotně. 

Zvláštní nároky: Potřebuje spíše tlumit než povzbuzovat, zvláště co se hlasových projevů týče. Na péči o srst, na potravu a běžnou péči je nenáročný, nezbytně však vyžaduje důslednou výchovu. 

Užití: Tento ve své váhové kategorii univerzální pes je schopen plnit množství nejrozmanitějších úloh: společníka, hlídače, turisty i sportovce. Velmi se hodí pro soutěže miniagility. 

Výskyt: Dříve byl mnohem běžnější než dnes, dnes je chován méně často, přesto však ho nelze označit za vzácného. 

Možná záměna: S naším národním plemenem, pražským krysaříkem, který je nápadně menší, křehčí a nepůsobí atletickým dojmem. 

pes i fena: 4-6 kg, 25-30 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Velký švýcarský salašnický pes

    Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908, kdy byli na jubilejní výstavě v Langenthalu znalci švýcarských plemen profesoru Albertu...

     
  • Tosa inu / Tosa / Japonská doga

    Pochází z Japonska, jméno dostalo podle kraje, kde se původně chovalo. Vzniklo křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými psy: mastify, buldoky, německé dogy a německé ohaři,...

     
  • Tibetská doga / Do-khyi

    Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech molossoidních i horských psů. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n. l. Jako první Evropan ji...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas