Španělský mastin

Španělský mastin - Foto: Martin Smrček

Španělský mastinFoto: Martin Smrček

Molossoidní pes horského typu pocházející ze Španělska. Jeho předkové byli už od středověku chováni zvláště na náhorních plošinách Estremadury, v provinciích Leon a Asturie, ale i jinde ve Španělsku, a to kočovnými španělskými pastevci jako pomocník při hnaní stád i k jejich ochraně před velkými šelmami.

Popis: Mimořádně velký, silný a těžký pes vyváženého, obdélníkového tělesného rámce. Hlava velká, silná, ve tvaru tupého jehlanu, s mírně převislými pysky. Malé mandlové oči. Uši zavěšené, středně velké, trojúhelníkové. Kůže na krku tlustá a volná, s dvojitým lalokem. Tělo silné a robustní. Hřbet silný, rovný hřbet, břicho mírně vtažené. Ocas u kořene široký, v klidu nesený nízko, dosahuje k hleznům. Pohyb harmonický a plný síly. Kůže elastická, silná, bohatá. Srst silná, hrubá, hustá, polodlouhá, na končetinách kratší. Zbarvení různé, přednost se dává jednobarevným psům: žlutému, lvímu, červenému, černému, vlčímu, jelenímu. Existují také psi s bílým límcem, žíhaní a strakatí. 

Charakteristika: Velmi silný, přitom však klidný a vyrovnaný pes přátelské povahy. Ačkoliv není agresivní, v případě potřeby umí zasáhnout tvrdě a nesmlouvavě. 

Zvláštní nároky: I když je španělský mastin ve srovnání s jinými velkými psy relativně nenáročné a otužilé plemeno, jeho nároky na potravu i prostor jsou přece jenom značné. Hodí se k celoročnímu držení venku. Příliš se nehodí pro klasický služební výcvik. 

Užití: Původně strážce stád, který je také pomáhal přehánět z místa na místo. Dnes dobrý hlídací pes i společník. 

Výskyt: Patří ke vzácnějším plemenům, okruh chovatelů u nás je omezený. 

Možná záměna: Oproti příbuznému pyrenejskému mastinovi má kratší srst, oproti běžným molossům zase delší a hustší. 

pes: cca 50 - 60 kg, často i více, od 77 cm, běžně však přes 80 cm
fena: cca 50 - 60 kg, od 72 cm, běžně přes 75 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Velký švýcarský salašnický pes

    Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908, kdy byli na jubilejní výstavě v Langenthalu znalci švýcarských plemen profesoru Albertu...

     
  • Tosa inu / Tosa / Japonská doga

    Pochází z Japonska, jméno dostalo podle kraje, kde se původně chovalo. Vzniklo křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými psy: mastify, buldoky, německé dogy a německé ohaři,...

     
  • Tibetská doga / Do-khyi

    Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech molossoidních i horských psů. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n. l. Jako první Evropan ji...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas