Velký švýcarský salašnický pes

Velký švýcarský salašnický pes - Foto: Martin Smrček

Velký švýcarský salašnický pesFoto: Martin Smrček

Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908, kdy byli na jubilejní výstavě v Langenthalu znalci švýcarských plemen profesoru Albertu Heimovi mezi bernskými salašnickými poprvé předvedeni dva krátkosrstí jedinci.

Popis: Trojbarevný, poměrně velký, masivně stavěný, přesto však harmonicky působící pes. Hlava silná, ale ne těžká. Oči středně velké, mandlového tvaru, uši trojúhelníkové, vysoko nasazené, středně velké. Krk středně dlouhý, bez laloku. Tělo s dlouhým, rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a dlouhou, zaoblenou zádí. Ocas dlouhý, silný, dosahující k hleznům. V klidu nesený dolů, při pohybu se zvedá vzhůru, ale nestáčí se do kruhu ani se nepřeklápí přes hřbet. Srst patrová, tvrdá, rovná. Zbarvení trikolorní, se základní černou barvou a symetricky rozloženými rezavými a bílými znaky. Bílé znaky se nacházejí na hlavě (lysinka a tlama), na hrdle a hrudi (průběžný znak), na tlapách a na špičce ocasu. 

Charakteristika: Spíše klidné, vyrovnané plemeno středního temperamentu, k cizím lidem spíše odtažité, svým mimořádně přátelské a oddané. Je stále v pohotovosti, pokud jde o ochranu pána a rodiny. Příjemný a bezproblémový průvodce. 

Zvláštní nároky: Vhodnější do domu se zahradou než do bytu, potřebuje kolem sebe dost prostoru. Ocení delší vycházky. 

Užití: Řeznický, hlídací a tažný pes užívaný také k pohánění dobytka. Dnes většinou společník, hlídač a ochránce. 

Výskyt: I když zdaleka nedosahuje popularity bernského salašnického psa, v poslední době se u nás šíří. 

Možná záměna: Podobá se ostatním švýcarským salašnickým psům, z hladkosrstých však je výrazně největší, stejně velký bernský salašnický pes má zase srst dlouhou. 

pes: 65 - 72 cm
fena: 60 - 68 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Tosa inu / Tosa / Japonská doga

    Pochází z Japonska, jméno dostalo podle kraje, kde se původně chovalo. Vzniklo křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými psy: mastify, buldoky, německé dogy a německé ohaři,...

     
  • Tibetská doga / Do-khyi

    Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech molossoidních i horských psů. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n. l. Jako první Evropan ji...

     
  • Španělský mastin

    Molossoidní pes horského typu pocházející ze Španělska. Jeho předkové byli už od středověku chováni zvláště na náhorních plošinách Estremadury, v provinciích Leon a Asturie, ale i jinde ve Španělsku, a to kočovnými...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas