Mexický naháč / Xoloitzcuintle

Mexický naháč / Xoloitzcuintle - Foto: Martin Smrček

Mexický naháč / XoloitzcuintleFoto: Martin Smrček

Velmi starobylý původ. Kdysi rituální pes původních obyvatel Mexika, jehož maso bylo konzumováno při zvláštních obřadech. Byl vnímán jako vtělení boha Xolotla (odtud i jeho původní jméno Xoloitzcuintle), který doprovázel duše zemřelých do podsvětí. Nálezy hliněných figurek z doby 3700 let před naším letopočtem podporují dokonce teorii, že mexický naháč patří k nejstarším psím plemenům. Naháči pravděpodobně vznikli v důsledku mutace. Mexická kynologická federace toto původní plemeno zachránila a od roku 1940 ho dokonce dala do znaku.

Popis: Pes bez srsti, harmonicky vyvážený, se širokým, prostorným hrudníkem a dlouhými končetinami a ocasem. Lebka poměrně široká, klínovitá, s delším čenichem. Běžné je chybění premolárů, někdy i několika řezáků. Chudozubost u naháčů geneticky souvisí se ztrátou srsti, a proto není na výstavách penalizována. Oči středně velké, mandlového tvaru. Uši dlouhé, velké a výrazné, "netopýří". Tělo mírně obdélníkového formátu. Hřbet rovný, hrudník sahající až k loktům, břicho vtažené. Ocas dlouhý, jemný, v pohybu nesen vysoko, v oblouku, ale nikdy stočený přes hřbet. Kůže hladká, na dotek teplá a citlivá. Pes bez srsti, jen na čele a zadní části krku se mohou nacházet zbytky krátké, husté a hrubé srst jakékoli barvy, která ovšem nesmí nikdy být delší než 2,5 centimetru a má tvořit korunku dlouhých pesíků s jemnou texturou. Hrubá srst se často nachází na tlapkách a na konci ocasu. Úplné absenci srsti se však dává přednost. Preferováni jsou jednobarevní psi tmavých odstínů. Barva se pohybuje od černé přes šedočernou, břidlicově šedou, tmavošedou, červenavou, játrovou, bronzovou k zlatožluté. Vyskytují se i skvrnití psi, včetně psů s bílými nebo trikolorními znaky. 

Charakteristika: Klidný nebojácný pes, pozorný a bystrý. Málokdy štěká, zato se projevuje širokou škálou zvuků od vytí přes kňučení až po vrnění. K cizím je velmi nedůvěřivý, k rodině však milý. 

Zvláštní nároky: Jako všichni naháči málo odolný vůči chladu. Na slunci se může spálit. Kklidný, pokojný pes, veselý, pozorný a ostražitý. Podezřívavý k cizím lidem, dobrý hlídač, výborný společník. Nikdy není agresivní. 

Užití: Luxusní společenské plemeno, které dobře hlídá. 

Výskyt: Patří k nejvzácnějším plemenům. Vyskytuje se i u nás. 

Možná záměna: S peruánským naháčem, který má menší uši, většinou složené dozadu, a ve srovnání se standardním mexickým naháčem je menší a subtilnější. 

Existují tři velikostní variety psů i fen:
Standardní - psi i feny: 46-60 cm
Střední - psi i feny: 36-45 cm
Malý - psi i feny: 25-35 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Západosibiřská lajka

    Pochází z rozsáhlého pásma lesů Západní Sibiře a Uralu a z povodí řeky Ob, kde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů. Pro všechny lajky byl charakteristický způsob lovu: samostatně a značně vzdáleny od člověka...

     
  • Vlčí špic

    Špicové patří k nejstarším formám domácího psa, podobní psi existovali již několik set let před naším letopočtem, jak o tom svědčí četná vyobrazení z antických dob. Jsou na nich psi s typickými znaky špice: špičatým...

     
  • Västgötlandský špic / Švédský vallhund / Västgötaspets

    Pochází z rovinaté oblasti středního a jižního Švédska, na tamních rozsáhlých pastvinách působil jako ovčácký pes. Je považován za jedno z původních švédských plemen, ačkoliv není zcela jasné, zda nemá britské kořeny...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas