Polský honič / Gonczy polski

Polský honič / Gonczy polski - Foto: Martin Smrček

Polský honič / Gonczy polskiFoto: Martin Smrček

V Polsku byly prý už od 17. století chovány dva jasně odlišené druhy původních honičů: těžší "polský brach" a lehčí "polský honič". Ten byl zvláště v náročných horských terénech v podkaraptské oblasti k lovu využíván kontinuálně, a to ještě v době po první světové válce. Přesto plemeno dlouho nebylo uznáno, oficiální literatura dokonce hovořila o jeho zániku. Především díky polskému kynologovi Jozefu Pawuslewiczovi (1903-1979), který plemeno choval a vytvořil jeho standard, se podařilo dosáhnout uznání Polskou kynologickou asociací a zcela nedávno, v rámci Světové výstavy psů v Polsku v roce 2006, i oficiálního uznání ze strany FCI.

Popis: Mrštný, elegantně působící hladkosrstý pes kompaktní stavby těla. Kostra silná, ale ne těžká. Stavba těla ukazuje na velkou pohyblivost a zřejmou dispozici odolávat těžším podmínkám při práci v hornatých oblastech. Mírně obdélníkový formát (9:10). Hlava vznešená, proporčně odpovídající trupu. Pysky masité, ani visící, ani těsně přiléhající. Oči středně velké, šikmé, s laskavým výrazem. Uši zavěšené, lehké, trojúhelníkové, středně dlouhé, nízko nasazené (ve výšce očí). Krk střední délky, dobře osvalený, poměrně silný, oválného průřezu. Není nesen ani příliš vzpřímeně, ani příliš nízko. Kůže netvoří lalok. Hřbet rovný, dobře osvalený. Ocas středně silný, dosahující k hleznu. V klidu nesen nízko a šavlovitě zahnutý, v pohybu lehce nad hřbetem. Pohyb plynulý a harmonický. Srst hrubší, s bohatou podsadou v zimě, méně bohatou v létě. Na hlavě a uších krátká a měkká. Barva černá s pálením nebo hnědá (čokoládová) s pálením. Malé bílé znaky na prstech a hrudníku jsou povoleny. 

Charakteristika: Velmi vytrvalý, přitom rychlý a obratný pes, ochotný pracovat za jakéhokoli počasí. Je inteligentní. Má přátelskou povahu a pánovi i jeho dětem je velmi oddaný. Není to však typ, který by byl ochoten poslouchat na slovo, ponechává si samostatnost a jistou nezávislost. Je velmi odvážný. I když není agresivní, zůstává obezřetný k cizím, a proto je i dobrým hlídačem. 

Zvláštní nároky: Jako všichni honiči potřebuje velké množství pohybu a přivolání v přírodě může být obtížné. Tento aktivní pes vyžaduje stejně činorodé, sportovně založené majitele, kteří s ním budou něco podnikat. Na běžnou údržbu je vysloveně nenáročný. 

Užití: Původně štvaní zvěře, zvláště divokých prasat, v těžko prostupných horských terénech. K lovu černé zvěře se nejvíce využívá i dnes. Během lovu se ozývá charakteristickým melodickým štěkotem v různých intonacích, feny mají vyšší hlas než psi. Při vhodném výcviku schopný i všestrannějšího využití. V Polsku se v poslední době umísťuje na předních místech v soutěžích loveckých psů. Polští kynologové propagují své staronové plemeno nejen jako loveckého psa, ale i jako dobrého společníka pro sportovně založené lidi. Faktem je, že se v zemi původu občas objeví i při soutěžích v agility, frisbee apod. 

Výskyt: Od nedávného uznání (2006) se polský honič ve své vlasti šíří, na tamních výstavách bývá předváděn v počtech mnoha desítek jedinců a početně výrazně převažuje tradičnějšího ogara. Dovezen už byl i k nám. 

Možná záměna: S "naším" slovenským kopovem, oproti němu je však ušlechtilejší, elegantnější a lehčí a vyskytuje se i ve variantě hnědé s pálením. 

pes: 55-59 cm
fena: 50-55 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas