Velký anglo-francouzský trikolorní honič / Grand Anglo-francais Tricolore

Velký anglo-francouzský trikolorní honič / Grand Anglo-francais Tricolore - Foto: Martin Smrček

Velký anglo-francouzský trikolorní honič / Grand Anglo-francais TricoloreFoto: Martin Smrček

Pochází ze severní Francie, kde vznikl křížení anglických a francouzských psů, což připomíná i jeho název. Z anglických psů se na jeho vzhledu podílel především foxhound.

Popis: Velký, pevný, elegantní hladkosrstý honič. Hlava středně široká, spíše plochá, s málo výrazným týlním hrbolem, nadočnicové oblouky zřetelné. Stop vyznačen. Nosní hřbet středně dlouhý, téměř jako mozkovna, rovný. Pysky vyvinuté, poněkud hranaté. Oči velké, hnědé, černě orámované. Uši středně dlouhé, nasazené zeširoka na úrovni očí, ploché, ke konci se mírně stáčejí. Krk dlouhý a silný, bez zřetelného laloku. Hřbet rovný a pevný. Bedra široká, svalnatá, spíše krátká. Záď spáditá. Hrudník hluboký a široký. Ocas správné délky, elegantně nesený, dobře osrstěný. Končetiny svalnaté, dlouhé, dobře formované. Srst krátká, jemnější či tvrdší. Zbarvení trikolorní, s černým pláštěm nebo většími či menšími plotnami, s jasným pálením. 

Charakteristika: I když je jako smečkové zvíře k ostatním psům snášenlivý a dobře vychází s lidmi, dominující v jeho povaze jsou lovecké instinkty a chuť za každou cenu pronásledovat kořist. Jako samostatně pracující pes nikdy nebyl zvyklý těsně spolupracovat s člověkem, je proto nezávislý a velmi samostatný. 

Zvláštní nároky: Vzhledem ke své velikosti a původnímu poslání potřebuje obrovské množství pohybu, které mu však majitel ve stísněných středoevropských podmínkách jen stěží může poskytnout, protože má široký rozptyl a výchova k poslušnosti je velmi obtížná. 

Užití: Byl používán k lovu malé zvěře ve smečkách: jeho úkolem bylo zvěř vyhledat, pronásledovat a štěkotem lovcům naznačit, kde se právě nachází. Dodnes výhradně pracovní pes, k jinému účelu, např. jako pes rodinný, se prakticky nevyužívá. Přispívá k tomu i fakt, že francouzští lovci ho do neloveckých rukou dávají jen neradi. 

Výskyt: Velmi vzácný. Ve Francii je ještě tradičně ve smečkách držen v některých psincích, mimo zemi původu se s ním setkáváme i na největších výstavách jen ojediněle. 

Možná záměna: S dalšími podobnými francouzskými honiči, od nichž se liší především větší výškou ve spojení s typickým trikolorním zbarvením. 

pes i fena: 60 - 70 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Velký vendéský hrubosrstý baset / Grand Basset Griffon Vendéen

    Původem patří k nejstarším formám evropských honičů, je keltského původu. Nízkonozí baseti byli poprvé cíleně chovatelsky podchyceni v 90. letech 19. století hrabětem Christianem d´Elve z kraje Vendée na západě Francie....

     
  •  Fotogalerie

    Švýcarský nízkonohý honič

    V zásadě shodný se švýcarským honičem. Teprve na přelomu 20. století, kdy byl ve Švýcarsku zaveden systém lovu v jednotlivých revírech, pro který byli klasičtí honiči příliš velcí, došlo k vytvoření krátkonohé, a tudíž...

     
  • Švýcarský honič bernský

    Velmi starobylá skupina čtyř plemen švýcarského honiče navazuje na staré keltské honiče. Všechny čtyři typy existují také v krátkonohé variantě. Do konce 19. století však téměř vyhynuli, samostatný klub vznikl v roce...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas