Fríský ohař/ Stabyhoun / Stabijhoun

Fríský ohař/ Stabyhoun / Stabijhoun - Foto: Martin Smrček

Fríský ohař/ Stabyhoun / StabijhounFoto: Martin Smrček

Pochází z lesnatých oblastí nizozemské provincie Severovýchodní Frísko. Jeho předchůdci byli všestranní psi: zároveň lovečtí i selští. První doklady o podobných psech se dochovaly už z počátku 17. století, zvláště na obrazech. Podobali se spíše dnešním španělům. Stabyhoun téměř vyhynul, systematický chov začal až od roku 1942.

Popis: Menší ohař normálních proporcí, mohutnější, silný, s delší srstí, obdélníkového rámce. Ani hrubý, ani příliš jemný. Hlava suchá, spíše delší než široká, nesená nízko. Lebka a čenich stejně dlouhé, pysky nepřevislé. Stop mírný. Nos černý u jedinců černobílých, hnědý u hnědobílých a oranžovobílých. Čenich mohutný, zeslabuje se směrem k nosu, aniž by však byl špičatý. Uši poměrně nízko, středně dlouhé, ploché. Osrstění ucha je typickým znakem plemene: v horní části porostlé dlouhou srstí, která se pozvolna zkracuje směrem ke špičce, ve spodní třetině je srst krátká. Krk jen mírně klenutý, bez laloku. Hřbet rovný, poměrně dlouhý. Záď mírně skloněná. Hrudník široký. Ocas dlouhý, nízko nasazený, porostlý dlouhou rovnou srstí bez kudrlin a zvlnění. Srst netvoří vlajku, ocas je chundelatý. Srst dlouhá a po těle hladká, na zádi může být mírně zvlněná, na hlavě krátká. Zbarvení černé, hnědé nebo oranžové s bílými znaky. V bílých partiích je přípustné stříkání, stejně jako smíšená srst (bělouš). 

Charakteristika: Nekonfliktní, přítulný, klidný a vyrovnaný pes, s nímž je snadné pořízení. Je ostražitý, hlídá, ale není přehnaně uštěkaný. Všestranný a přizpůsobivý. 

Zvláštní nároky: I on jako lovecký pes potřebuje pohyb, ale ve srovnání s většími ohaři mu ho stačí méně. Není bezhlavě lovecky náruživý, takže při dobrém výcviku ho lze bez obav pouštět na volno. Srst vyžaduje poměrně málo péče. Výchova není obtížná. 

Užití: Všestranný lovecký a selský pes. Zajímavostí je, že prý byl hojně využíván na chytání krtků a tchořů. Jinak se používal na ptáky a na zajíce. Vynikal tzv. "měkkou mordou" při aportování. Byl také pokládán za dobrého hlídače a lovce potkanů a myší. Je schopen najít dobré uplatnění i při nejrůznějších psích sportech. 

Výskyt: Mimo Holandsko se vyskytuje jen ojediněle, ani v zemi původu není příliš rozšířený. U nás se pravděpodobně nevyskytuje. 

Možná záměna: Podobá se malému münsterlandskému ohaři, je však větší a těžší a často je zbarven černobíle. 

pes: ideálně 53 cm
fena: ideálně 50 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Výmarský ohař krátkosrstý

    Nejasný původ. Jedna z verzí má za to, že předky výmarského ohaře dovezl z Francie velkovévoda Karel August z Výmaru. V každém případě byli podobní psi chováni na výmarském dvoře minimálně od konce 18. století. Zhruba...

     
  • Výmarský ohař dlouhosrstý

    Nejasný původ. Jedna z verzí má za to, že předky výmarského ohaře dovezl z Francie velkovévoda Karel August z Výmaru. V každém případě byli podobní psi chováni na výmarském dvoře minimálně od konce 18. století. Zhruba...

     
  • Slovenský hrubosrstý ohař

    Ve vrzích českých fousků i výmarských ohařů se čas od času objevovali popelavě šedí jedinci, považovaní u obou plemen za nestandardní. Slovenští chovatelé je podchytili a od počátku šedesátých let 20. století pracovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas