Saintgermainský ohař / Braque Saint Germaine

Saintgermainský ohař / Braque Saint Germaine - Foto: Martin Smrček

Saintgermainský ohař / Braque Saint GermaineFoto: Martin Smrček

Jedno z mála plemen ohařů, o jehož vzniku máme přesnější zprávy. Je smíšeného anglo-francouzského původu. Vzniklo v první polovině 19. století křížením místního typu starého francouzského ohaře s dovezenými anglickými pointry, a to v oblasti Compiegne na severovýchod od Paříže, proto se mu nejprve říkalo "compiegneský ohař". Když byla místní správa lesů v roce 1830 přeložena do oblasti Saint Germain, zaměstnanci vzali psy s sebou - odtud dnešní jméno.

Popis: Elegantní, proporcionální pes jasných linií. Lebka mírně klenutá, s výrazným týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky i stop jsou málo výrazné. Nosní hřbet je rovný nebo velmi lehce klenutý, stejně dlouhý, jako lebka. Nos široký, tmavě růžový. Uši zavěšené, nasazené v linii očí, nepříliš dlouhé, na boltci podélný záhyb. Krk svalnatý, dosti dlouhý, mírně klenutý, velmi malý lalok je tolerován. Hřbet rovný. Záď mírně spáditá. Hrudník dlouhý, hluboký a široký. Břicho mírně vtažené. Ocas nízko nasazený, nepřesahuje přes hlezenní kloub, je silný u kořene a ke špičce se zužuje, nesený vodorovně. Pohyb pružný, vyvážený a pravidelný. Srst krátká, nepříliš jemná. Zbarvení bílé s oranžovými (plavými) plotnami, slabé stříkání je tolerováno, ale není žádoucí. 

Charakteristika: Středně temperamentní, snadno cvičitelný ohař, který by měl být ovladatelnější než pointr. Přátelský, milý, inteligentní, poslušný, přátelský. Závislý na člověku, proto by měl žít v rodině. 

Zvláštní nároky: Jako všichni ohaři potřebuje značné množství volného pohybu, a to denně. I když má milou, příjemnou povahu, jako společník chován téměř není. 

Užití: Především k lovu ptáků, bažantů, koroptví, sluk, ale je schopen lovit i srstnatou zvěř. Je použitelný ve všech terénech. Zvěř přináší spolehlivě, má jemný stisk. Disponuje vynikajícími vlohami pro vystavování. Pracuje podobně jako jeho předkové pointři s vysokým nosem a zdviženým ocasem. Vzhledem ke krátké srsti méně vhodný pro vodní práce. 

Výskyt: Saintegermainský ohař býval velmi oblíben až do počátku 20. století, dokonce to prý byl to nejčastěji vystavovaný ohař na prvních výstavách psů, např. na 1. výstavě psů v Paříži roku 1863. Později však zájem o něj poklesl. Mimo Francii se nikdy příliš nerozšířil a i v zemi původu se mu věnuje jen hrstka věrných příznivců. 

Možná záměna: Vzhledem k typickému bílo - oranžovému zbarvení pouze s pointrem, který však je o něco vyšší, elegantnější a má výrazněji modelovanou hlavu s typickým prohnutým nosem. 

pes: 56-62 cm
fena: 54-59 cm 

Autor:  Martin Smrček, Lea Smrčková
 

Nové články v rubrice

  • Výmarský ohař krátkosrstý

    Nejasný původ. Jedna z verzí má za to, že předky výmarského ohaře dovezl z Francie velkovévoda Karel August z Výmaru. V každém případě byli podobní psi chováni na výmarském dvoře minimálně od konce 18. století. Zhruba...

     
  • Výmarský ohař dlouhosrstý

    Nejasný původ. Jedna z verzí má za to, že předky výmarského ohaře dovezl z Francie velkovévoda Karel August z Výmaru. V každém případě byli podobní psi chováni na výmarském dvoře minimálně od konce 18. století. Zhruba...

     
  • Fríský ohař/ Stabyhoun / Stabijhoun

    Pochází z lesnatých oblastí nizozemské provincie Severovýchodní Frísko. Jeho předchůdci byli všestranní psi: zároveň lovečtí i selští. První doklady o podobných psech se dochovaly už z počátku 17. století, zvláště na...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas