Akce rozhlas
Byl to právě rozhlas a jeho vysílání, které po celou dobu povstání posilovalo naději, utvrzovalo odhodlání, ale i přenášelo rozkazy a pokyny. To vše jen proto, že se „hrstka“ mužů, žen a dětí rozhodla, že svůj rozhlas nevydá a ubrání ho proti obrovské přesile.
Navzdory tomu, že jejich výzbroj se s výzbrojí nepřítele nedala srovnat. A to nebylo to jediné, Němci byli zkušenější i v organizaci, technice, umění boje a války a brutalitě. Na straně povstalců ale stálo odhodlání, statečnost a právo. I zásluhou pražských policistů a četníků tak rozhlas nikdo neumlčel.
Přípravy obsazení rozhlasu v režii policie
Přípravě k obsazení rozhlasu a jeho udržení byla věnována značná pozornost. Nelehkého úkolu se ujala pražská policie. Přípravy pro Akci rozhlas, jak byl zásah nazván, byly rozvrženy následovně:
- obstarání stavitelských plánů budovy
- navázání styku s českým osazenstvem budovy, zejména technickým vedením
- zjištění síly a rozmístění stráže a hlídek SS v budově, jakož i stavu výzbroje
- vybrání odhodlané policejní čety pro útok a obstarání zbraní k útoku
- útok – provedení
Hlavními postavami měl být plk. čet. Jan Voženílek a jeho podřízený škpt. pol. Bohumil Valtr. Nejnovější výzkumy však ukazují, že s přípravami k obsazení rozhlasu bylo započato podstatně dříve. Na základě příspěvků z Konference policejních historiků v roce 2010 a dalšího zkoumání archivních fondů lze dnes konstatovat, že přípravy na obsazení rozhlasu byly zahájeny již bezprostředně po okupaci, mezi lety 1939–40, a to policejní odbojovou skupinou z Nuslí – 50. policejního revíru. Šest policistů z této skupiny bylo popraveno.
Významnou úlohu v přípravách hrála i policejní odbojová organizace Blaník.
Jak se zrodil Blaník
V září 1941 oslovil Dr. Josef Hrbek, vrchní policejní komisař v Praze, Bohumila Valtra s nabídkou zapojení se do podzemního hnutí. Valtr ji přijal a stal se tak členem nově budované policejní odbojové organizace, která záhy dostala název Blaník. U zrodu této organizace stál Dr. Karel Strnad, bývalý spolupracovník Edvarda Beneše, tou dobou pracovník kanceláře prezidenta dr. Emila Háchy, a Dr. Jaroslav Ženatý, styčný důstojník mezi pražskou policií a gestapem. Mezi dalšími zakládajícími členy bývá dále uváděn i Dr. Miloš Jašek, policejní pyrotechnik.
Blaničtí v cele i na popravišti
Jak Blaník postupně sílil, upoutal pozornost gestapa. Řada jeho členů byla v letech 1941–1945 zatčena a popravena. Vystřídala se celkem tři vedení této odbojové organizace, přitom právě v posledním se objevily osobnosti pevně svázané s bojem o rozhlas – kpt. v záloze Jiří Sommer ze Zemské banky, škpt. Bohumil Valtr a škpt. pol. Vlastimil Palička. Nebyli to však jediní policisté z Blaníku, kteří později sehráli významnou roli v boji o rozhlas. Mezi další patřil například i stržm. Ctibor András – řidič prvního autokaru.
O tom, že pražská policie plánovala obsazení rozhlasu již v rané době okupace, svědčí také potvrzení vystavené mjr. Antonínem Rakoušem v lednu 1947. To vystavil pro Marii Preiningerovou, vdovu po vládním policejním radovi Miloslavu Preiningerovi. Rakouš v něm uvádí, že mu Dr. Preininger „…přislíbil účast a podporu pro případ, že by bylo třeba ozbrojených jednotek při zmocnění se budovy Čs. rozhlasu… právě tato myšlenka obsadit rozhlas jej zajímala a zaměstnávala…“.
Vládní policejní rada Dr. Preininger byl významnou postavou prvorepublikové policie. Již počátkem 30. let vedl vyšetřování fašistických stran včetně Radoly Gajdy. Byl korunním svědkem v procesu s Volkssportem – českou obdobou SA. Okamžitě po okupaci byl v roce 1939 propuštěn. Ihned se zapojil do odbojové činnosti. Nicméně s mjr. Rakoušem se musel znát již déle. Dr. Preininger byl 14. listopadu 1940 zatčen a deportován do koncentračního tábora Flossenbürg, kde byl 9. března 1941 utlučen.
Úterý 1. května 1945