Britové u rozhlasu

15. duben 2015

Boj o Český rozhlas je dodnes vnímán především jako nelítostný souboj pražských obránců a německých ozbrojených sil. Přesto má toto střetnutí přinejmenším ještě jednu podstatnou zahraniční stopu. Příběh Wiliama Greiga a Thomase Vokese ukazuje, jak se česká vynalézavost dohromady s nadhledem a jistotou britských gentlemanů může stát smrtící zbraní.

Píše se 7. květen 1945 a situace v okolí rozhlasu je pro jeho obránce kritická. Povstalcům přídělává starosti především silná německá posádka ve škole v ulici na Smetance, kde 123 po zuby ozbrojených příslušníků SS brání v přístupu k rozhlasu z Riegrových sadů. Díky vhodně umístěným kulometným hnízdům se tak Němcům daří držet v šachu povstalce snažící se přijít na pomoc obráncům rozhlasu ze severu.

Záhadná mírová delegace

Kolem jedenácté hodiny dopoledne, ale míří k budově školy podivuhodná delegace. Za jedním z bojovníků nesoucím bílou vlajku, kráčejí povstalečtí velitelé Václav Kopecký a Jaroslav Záruba a především dva mladíci v britských uniformách. Thomas Vokes a William Greig. Začíná jedna z nejpozoruhodnějších kapitol z bojů o rozhlas.

Abychom osvětlili přítomnost obou Britů na pražských Vinohradech v oněch květnových dnech, musíme dát slovo pamětníkům.

Pražské povstání 1945

Podle vzpomínek jednoho z povstalců, architekta Václava Kopeckého se oba muži objevili u rozhlasu už 5. května.“ Vyprávěli mi o tom, jak padli do německého zajetí a skončili v nějakém internačním táboře na území Říše. Odtud se jim jedné noci podařilo, prý za velmi dramatických okolností, utéci. Po několika dnech se dostali na hranice tehdejšího protektorátu a později do obce Slatina u Kralup nad Vltavou. Schovávali se tu v okolních lesích. Měli štěstí, že se o nich dozvědělo několik místních občanů, kteří je podporovali. Do improvizovaného krytu jim nosili jídlo a další potřebné věci. Někdy v dubnu pětačtyřicátého roku se potkali s pražskou studentkou Miki Mužíkovou a s jejím kamarádem Jaroslavem Husákem. Ti se postarali o to, aby se oba Britové dostali do Prahy. Jaroslav Husák a jeho tehdejší kamarád Daniel Vilenica půjčili uprchlíkům své „kenkarty“ – z dnešního pohledu průkazy totožnosti… Lest se podařila. A tak oba Britové našli nový domov v Praze. A sice v tehdejší Hopfenštokově ulici. V bytě rodičů Miki Mužíkové

Právě bratranec paní Mužíkové, Karel Bušek přivedl 5. května oba spojenecké vojáky k budově s rozhlasu. I přes jistou jazykovou bariéru se Greig s Vokesem brzy připojili k jedné z povstaleckých skupinek a společně se zúčastnili řady těžkých bojů v Balbínově ulici.

Odvážnému štěstí přeje

7. května přišel Thomas Vokes za povstaleckými veliteli se smělým nápadem vyjednávat s velitelem německé posádky na Smetance jménem anglického krále. Přestože se jednalo o nesmírně riskantní podnik, oběma odvážným Britům hrálo do karet především to, že Spojencům se Němci vzdávali na konci války poměrně ochotně. Naopak doslova panickou hrůzu měli ze sovětského zajetí.

Král Jiří VI., portrétní foto z období 1940-1946

Britští vojáci neponechali nic náhodě. Jedna z ochotných Pražanek jim jejich uniformy vyčistila a perfektně vyžehlila, takže oba mladíci skutečně důstojně reprezentovali armádu Jeho Veličenstva.

William Greig s Thomasem Vokesem zvládli svůj úkol bravurně. Německého velitele informovali o tom, že s ním přišli jednat jako příslušníci britského parašutistického oddílu vysazeného jako předvoj spojeneckých armád postupujících na Prahu. Thomas Vokes pak ještě drze dodal: “Pokud okamžitě nepřijmete bezpodmínečnou kapitulaci, budete během několika hodin rozdrceni spojeneckým letectvem!“ Britská finta nakonec povstalcům vyšla a v 11:45 podepisuje německý velitel posádky na Smetance kapitulaci. Následně se i se svými muži vzdává povstalcům. Sebevědomé vystupování „spojeneckých“ vyjednávačů dokonce donutilo Němce poskytnout povstalcům nákladní auto plné zbraní i s řidičem.

Po Britech se slehla zem

Kapitulace německé posádky se tak stala jednou z klíčových momentů bojů o rozhlas. Ty však nadále pokračovaly a už o několik hodin později umírá po zásahu minometného granátu jeden z členů delegace štábní kapitán Jaroslav Záruba. Oba Britové, přečkali Pražské povstání ve zdraví. Po druhé světové válce však jejich stopa záhadně mizí. Jedinou hmatatelnou památka tak zůstává podpis na kapitulační listině ze 7. května 1945.

Redaktor Českého rozhlasu Stanislav Motl se v roce 2012 pokusil spojit s Thomasem Vokesem prostřednictvím adresy, kterou mladý Brit v Praze v květnu 1945 zanechal. Psaní se mu vrátilo se stručným oznámením: Adresát neznámý.

Sobota 5.května 1945
autor: Martin Ocknecht
Spustit audio