Zamlčená kapitola: Němečtí civilisté v kulometné palbě
U rozhlasu v první den Pražského povstání zahynulo v jednom okamžiku i 12 německých civilistů včetně tří žen. Jednalo se o zaměstnance nedaleké Tabákové režie ve Slezské ulici. Povstalci z podniku odvlekli tři desítky lidí, které vědomě nahnali před střílející německý kulomet. Dosud jen málo známou epizodu z bojů o rozhlas zrekonstruovali podle dobových fotografií a filmů pracovníci Českého rozhlasu a badatelé a historici Vojenského historického ústavu.
Zatímco Český rozhlas stále volal o pomoc a v jeho budově povstalci statečně bojovali s vojáky SS a wehrmachtu, přilehlou Balbínovou ulicí se dolů k Vinohradské valil houf lidí. Uprostřed, v neuspořádaném útvaru, klopýtalo s rukama nad hlavou přes třicet německých civilistů a tři němečtí vojáci v uniformě. Rozvášněný dav do nich strkal a kopal, jeden z mužů výhružně mával pistolí.
„Tenhle příběh se odehrál hned první den povstání, to znamená 5. května. Povstání se rozběhlo naplno v souvislosti s voláním rozhlasu o pomoc. Situace, která nebyla samozřejmě vůbec jednoduchá, protože tam už byla spousta mrtvých, vyprovokovala atmosféru stoupající nenávisti vůči německému obyvatelstvu a vůbec všemu německému. A tak došlo k tomu, že povstalci kolem čtvrté hodiny z firmy Tabáková režie, která sídlila v Římské ulici, asi tři bloky nad rozhlasem, vyvlekli skupinu asi pětatřiceti německých civilistů a ty hnali Římskou ulicí až na ústí Balbínovy, směrem dolů k Vinohradské, tehdy Schwerinově, třídě,“ vysvětluje scénu, kterou zaznamenal dokumentární film, badatel a publicista Zdeněk Roučka.
„Vinohradská byla tehdy pod palbou německých ostřelovačů. Davová psychóza potom vyvolala to, že z davu padl návrh, aby tedy byla skupina poslána do té německé palby,“ dodává historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
„Jeden z těch civilistů podle svědectví vytáhl pistoli a střelil jednoho povstalce do nohy. Prásknul další výstřel a ten Němec byl okamžitě mrtvý. Pak se samozřejmě začalo střílet dál a další dva civilisté padli k zemi. Když pak Němci utíkali podél rohu rozhlasu dolů po Vinohradské třídě, kulomet zastřelil pět civilistů, z toho jednu ženu. Hned za rohem padli další tři, i tam byla jedna dívka. Jeden z nich doběhl vlastně až pod vchod do rozhlasu na Vinohradské a tam zůstal ležet, další doběhl kousek nad tu ohradu, která byla pod rozhlasem.“
Všechny autentické, chronologicky seřazené záběry německých civilistů a několika vojáků v Balbínově ulici a na Schwerinově (Vinohradské) třídě 5. května 1945 zhruba mezi 13. a 14. hodinou. Copyright: Český rozhlas, Národní filmový archiv
Hitler jako důkaz
Během pár desítek vteřin tak u rozhlasu přišlo o život 12 lidí, z toho tři ženy. Podle Tomáše Jakla šlo bezpochyby o Němce, i když jejich totožnost známa není.
„Snímky mrtvých na rohu Balbínovy ulice byly známy, nicméně nevědomostí byly vydávány za snímky mrtvých Čechů, kteří přispěchali na pomoc rozhlasu beze zbraně. Nicméně díky svědectví lidí, kteří žili v okolí rozhlasu, povědomí o tom, že šlo o Němce, existovalo. Ostatně na fotografiích se daly nalézt obrazy Hitlera a jiných německých pohlavárů, což bylo další vodítko, protože tímto způsobem byli za povstání označováni právě mrtví Němci.“
Záměrná záměna?
Zdeněk Roučka je přesvědčen o tom, že ke zkreslení celé události došlo záměrně.
„Já si myslím, že na jednu stranu se tohle extempore nemohlo zamlčet, ale na druhou se v žádném případě nemohlo ani nechtělo připomínat tak, jak se stalo. Přesně v momentě, kdy jsou vyváděni Němci z Římské do Balbínky, je to uváděno, že se jedná o vyvádění zajatých Němců po boji z budovy rozhlasu. Já si myslím, že v roce 1946 ti aktéři velmi dobře věděli, co se stalo. Je to prostě něco, o čem se mělo záměrně mlčet. Myslím, že dneska už nejde o to, kdo co zavinil, jde jenom o to, že to je nějaké svědectví, které se podařilo rozplést, a tuhle věc ukázat v čisté pravdě tak, jak se stala.“
Poukazuje v této souvislosti na film Cesta k barikádám režiséra Otakara Vávry z roku 1946 a zpravodajský film z roku 1945. „Přímo u rozhlasu točili dva kameramani. Čeněk Zahradníček v Balbínově ulici a Miroslav Lang, který filmoval z bloku domů, který už neexistuje – dnes je tu částečně magistrála, částečně bývalé Federální shromáždění. Právě oni dva vlastně zachytili celý průběh boje o rozhlas. Bohužel materiál nemáme v úplnosti, dochovaly se jenom ty části, které pravděpodobně Otakar Vávra vybral do svého snímku Cesta k barikádám a do filmového týdeníku, který běžel ještě v květnu 1945. Vycházeli jsme ale i z archivu rozhlasu, kde jsou dochována cenná svědectví lidí, kteří o rozhlas bojovali, a která psali ještě v roce 1945.“
Masakry na obou stranách
Autorům dokumentu Bitva o rozhlas se podařilo událost u rozhlasu zrekonstruovat zejména na základě porovnání dobových fotografií a filmů, vysvětluje Tomáš Jakl.
„Musíme si uvědomit, že bylo povstání a na ulicích bojovaly spousty povstalců – civilistů. Navíc se Němci, které povstání překvapilo, začali bránit. Střelba z oken, spousty mrtvých, to samozřejmě dodávalo najednou úplně jinou realitu do myšlení lidí. Samozřejmě je třeba nezapomenout, že to byli vlastně obyčejní civilisté, že šlo víceméně o masakr, ještě navíc paradoxně zdokumentován na kamerách i na fotografiích, což je v podstatě naprosto ojedinělé, co se týče povstání. Zároveň je třeba říct, že podobných masakrů provedla německá strana řadu, viz třeba Jelení příkop, Úsobská ulice na Zelené lišce, kde bylo vystříleno více jak 50 lidí ve sklepech, i když v tomto případě zabíjely oddíly SS. To je prostě realita, kterou tenhle střet přinesl. Jde jenom o to, abychom odhalili historii a věděli, co se přesně stalo.“
Šestiletá nenávist vybitá v šesti dnech
Tomáš Jakl a Zdeněk Roučka se shodují v tom, že zabíjení civilistů, navíc v posledních dnech války, bylo excesem, který ale nemůžeme hodnotit dnešním pohledem. „Musíme si uvědomit, že vlastně šest let nacistické okupace, které byly nesmírně brutální, kdy na ulicích visely vyhlášky popravených, v podstatě zavražděných, kdy byly vyhlazeny Lidice, Ležáky a později další, tak vlastně celá ta šest let se vyvíjející nenávist vůči všemu německému se vybila v šesti dnech.“
Český rozhlas uvede dokument Bitva o rozhlas v premiéře 5. května v Galerii na Vinohradské. Poprvé od roku 1945 se v něm objeví na veřejnosti řada unikátních záběrů, které byly dlouho uloženy v Národním filmovém archivu.