Antonie Brabcová
Antonie Brabcová se boje zúčastnila coby rozhlasová telefonistka. Po celou dobu, co Němci rozhlas okupovali, je telefonisté odposlouchávali. Ze 4. na 5. května měla noční službu. Pátého ji měl přijít vystřídat kolega, ale onemocněl. Zůstala tak v práci i další den. S pomocí se dostala do hlavní ústředny, kterou drželi Češi, kde převzala službu. Od čtvrtka 3. května do středy 9. května, kdy se vrátila domů, nespala. Svůj byt našla vypálený. Týž den se vojenským autem vrátila zpět do rozhlasu.
Pátého ji Němci chtěli využít jako léčku a s automatickou zbraní v ruce jí nutily, aby vylezla na střechu a odhalila pozici českých policistů. „Byla jsem tak vyděšena a tak zničena, že nemohu okamžitě na okno vylézti – ale oni chtějí už – už stříliti – tu přece jen tou hrůzou a strachem se vzchopuji a lezu na okno a na střechu. Tu však vidím, jak na střechách je naše policie, vojsko, četníci, civilní lidí – v tom okamžiku si uvědomuji, že není možná bych prozradila tyto lidi a vydala na pospas jejich automatům, ručním granátům atd. a nevím, co se se mnou v tu chvíli děje, ale snad to byl zázrak přímo, neboť najednou dostávám myšlenku, že je musím zachrániti (…) a křičím, co mohu nejvíce (…) ,Vy chcete, abych Vám přivedla naši českou policii? Vždyť zde nikde nikdo není – já nikoho nevidím!‘ V tom okamžiku slyším, abych okamžitě se vrátila na okno. (…) Za stejnou chvíli přivádí tímtéž způsobem k oknu ústředny jiného našeho zaměstnance.“
Popisuje také pozdější dění v hlavní ústředně: „Nelze mi dnes nevzpomenout i na ty kritické chvíle, kdy nad hlavami nám hvízdali střely a já béřu jeden rozhovor za druhým s tak ohromným klidem. (…) Co chvíli udílí nám rozkazy Česká Národní Rada (…) oude všech koutů Prahy nás volají o pomoc, že nemají zbraně a střelivo (…), že SS páchají na Pankráci a Žižkově krutá zvěrstva na našich lidech. (…) Telefony bzučí neustále, že není možno zvládnouti.“
Věk v květnu 1945: 49 let
Povolání: úřednice – telefonistka
Bydliště: Praha