Bohuslav Skopový – „Rána, jako když se otevře peklo“
Pátého května v jedenáct hodin dopoledne vyběhl Bohuslav Skopový z práce a vydal se do Štefánikových kasáren. Teprve v noci zde dostal zbraň – kulomet a četu (jeden ze štábních kapitánů si jej z armády pamatoval jako dobrého střelce). V rozhlase mu bylo přiděleno stanoviště – balkon, ze kterého střežil prostor před budovou až do 9. května.
Z kasáren se vydal domů, aby své ženě dal příkazy pro nastávající dobu. Ta z okna viděla, jak se na Smíchově srocují lidé. Šel se tam tedy podívat. „Vtom přijelo auto obsazené SA, vyzvali jsme je, aby zastavili a vzdali se. Jeden již z toho auta vylézal, snad se snažil vzdát – nevím, a tu mu již nejblíže stojící Čech vrazil ránu, na což se snažil dostat do auta zpátky.
Z auta pak začal ihned vzápětí nato jeden střílet do lidu. Dali jsme se do nich holými pěstmi, aktovkami a někdo přiběhl s pistolí. Chlapi jsme ubili a auto převrátili. Co se dělo dál, již nevím, neboť jsem běžel do kasáren, poněvadž jsem si řekl, že se musí vzíti celá naše revoluce pořádně vojensky do rukou.“
Když se odpoledne k rozhlasu blížila německá letadla, mysleli si někteří, že se jedná o Čechy. Na rozhlas ovšem začaly dopadat pumy. „Pozoroval jsem let pumy, která se zvolna otáčela okolo své příčné osy, a vidím, jak narazila o stěnu rozhlasu asi ve výši 3. poschodí a vlétla dovnitř. (…)
Asi tak 20 vteřin bylo ticho jako v hrobě a najednou, jako když se otevře peklo. Barák se třásl, až jsme nadlétávali nad podlahou. Tma, plno prachu, kouře a z výše padaly úlomky skel. Jakmile přestaly létati úlomky, vztyčil jsem se, ústa, obličej a celý oděv plný prachu, neviděl jsem dál než na chodník. (…) Z budov jsem slyšel volání, výkřiky, ale proto, že jsem byl na důležitém místě a v okolních oknech nikdo nebyl, nevzdálil jsem se a setrval s nabíječem na místě.“
V úterý 8. května bylo na Čechy v Balbínově ulici útočeno minometem. Jedna z ran zasáhla i škpt. Zárubu. „Šel jsem na druhý konec balkonu podívat se, co se děje po výbuchu v Balbínce, a vidím, jak p. škpt. Záruba se škpt. Hlavou tam běží.
Křičel jsem na ně, aby tam neběželi, že nezůstane při jednom výstřelu z minometu, ale škpt. Záruba mávl rukou a běžel dál a vtom dopadla druhá mina, asi padesát metrů od Schwerinovy ulice (nyní ulice Vinohradská, pozn. red.), kterou byli oba zasaženi, neboť se v těchto místech právě nacházeli. Viděl jsem již pak p. škpt. Zárubu, kterak se potácí zpátky k rozhlasu.“ Záruba následně svým zraněním podlehl.
Věk v květnu 1945: 35 let
Povolání: podúředník, Vyšší průmyslová škola na Smíchově
Bydliště: Praha