Jaroslav Zahel
Jaroslav Zahel 5. května nejprve nechal vyvěsit československé prapory na budovu školy, kterou vedl. Když uslyšel volání rozhlasu, okamžitě mu vyrazil na pomoc. Bojů se účastnil do 8. května.
Do ulic se vydal nejdříve jen s kovovou tyčí, takže cestou k rozhlasu potřeboval získat střelnou zbraň a náboje. „Při následujícím pěším pronikání na Vinohrady narazil jsem u brány bývalého Anatomického ústavu na dva německé vojíny, kteří se po výzvě hned vzdali, takže jsem mohl, zprvu sám, za chvíli následován jinými, vniknout do kanceláří, kde jsem přinutil přítomné 2 vojíny a asi 5 žen k otevření skříní a zásuvek a vydání nemnohých patron. (…) Protože jsem měl do té doby stále málo munice, vnikl jsem do sanatoria Sv. Bernardy, kde sice přítomný personál tvrdil, že nemají zbraní, kde ale také po krátké půtce a po vniknutí druhých do přízemku nám byly vydány patrony jednou sestrou, pravděpodobně Češkou.“
První den působil převážně v prostorách naproti budově rozhlasu, odkud ostřeloval nepřítele. „… podařilo se nám dosáhnuti telefonického spojení s rozhlasem, odkud nám kdosi oznámil, že už nemáme střílet do II., ale do I. patra. Později nám bylo telefonické dohovořívání zmařeno. Upravil jsem proto z lepenky, která ležela na stole v zadní místnosti, megafon, kterým jsme se v přestávkách mezi střelbou dohovořovali s lidmi v oknech ve II. a později v I. patře rozhlasu, kam střílet.“
Věk v květnu 1945: 48 let
Povolání: ředitel školy
Bydliště: Praha