Josef Andrle
Josef Andrle bydlel v ulici Na Smetance. Pátého května jej cestou domů zastihla střelba. Získal pušku, náboje, doma se převlékl a připojil se ke skupině, která prohledávala okolní domy. Pátrali po civilních Němcích, kteří ostřelovali ulice a zabíjeli civilisty. Pomohl získat sokolovnu v Riegrových sadech a poté se vydal na pomoc Ořechovce, ochránit posádku Němců, která se vzdala. To nakonec dělal po tři dny – do úterý 8. května.
Takto popisuje svou cestu domů 5. května: „Byl jsem již nucen jíti spodem nádraží, neboť na Stalince (dnes ulice Vinohradská, pozn. red.) přede mnou jdoucí policista a děvče byli asi proti rozhlasové budově zasaženi střelbou z vchodu budovy. Rychle jsem oběhl spodní domy a již přicházeje na Smetánku, viděl jsem první civily se zbraněmi, spěchal jsem k místu, kde byly vydávány, ale cestou jsem obdržel od neznámého muže vojenskou pušku a náboje. (…) Po zastávce v mém bytě a převléknutí šatů, připojil jsem se ke třem mužům, kteří zde již operovali.“
Hlídat skupinu Němců, která se vzdala, nebylo úplně snadné. Obzvlášť, když na ně někdo střílel. „… stále stěžující si Němci, že je na ně pořád stříleno a že když jim nedáme řádnou ochranu, že budou nuceni opět zahájiti palbu…Byl jsem jediný ozbrojen a také mě nejvíce se jednalo o to, aby opravdu zde byl klid. Proto jsem pátral a zjistil, že střílí někdo z vil, které jsou v Italské ulici nad Wilsonovým nádražím. Požádal jsem dva kolemjdoucí dva hochy a jednoho vojína a ti odtud vypráskali dva Germány, pak nastal klid.“
Během boje neměl dost jídla: „… v bytě jsem žádnou stravu neměl a od nikoho jsem nic nedostal, neboť většina obyvatelstva byla zde při stavbě barikád zraněna anebo zbytek raději odešel do klidnějšího úseku.“
Věk v květnu 1945: 28 let
Povolání: strojní zámečník ve společnosti Tatra
Bydliště: Zadní Střítež, okres Tábor