Vladislav Pospíšil - V boji o třetí patro

28. duben 2015

Když 5. května začal boj o budovu rozhlasu, byl zde Vladislav Pospíšil zrovna na směně. S kolegy nejprve převedli ženy na bezpečnější místo, následně pomohli usnadnit přístup Čechům do rozhlasu. Se zbraní v ruce pak sám pálil na protivníky a snažil se je zahnat do nižších pater.

V té době rychle přibývalo raněných. Protože budovu znal, převáděl je do obvazovny. Nosítka s těžce raněnými pak pomáhal spouštět do dvora. V neděli se krátce do budovy vrátil, později tam již nedostal. Stavěl proto barikády a bránil obytný dům.

Vzplanutí revoluce zastihlo mne v rozhlasové budově ve službě. Shluky lidí ve Stalinově třídě, spouštění vlajek na budově, příjezd policejního auta, jakož i první výstřely revoluce u rozhlasu jsem prožíval a pozoroval ve III. patře budovy u otevřeného okna gram. archívu.

S kolegy se snažili bojovníkům pomoci dostat do budovy. Nejprve jim poskytly kabely, lidé z okolí pak přinesli provazy. I tak bylo dostat dovnitř zdlouhavé. „…proto jsem z hlavní chodby v Balbínově ulici – plazíc se po břiše a ve střelbě přivlekl zprvu jeden, později druhý pohotovostní hasičský žebřík, které jsme spojili provazy a probouráním střechy na kůlně za rozhlasovou budovou upravili bezpečný vstup ozbrojenců do rozhlasové budovy dobře chráněný před střelbou útočníků.

Vchod do budovy z Balbínovy ulice byl obsazen gestapákem, který dobře kryt házel ruční granáty na každou postavu, která se ve vchodu objevila. Tam padlo nejvíce obětí, které jsme nemohli nijak a ničím varovati a museli jen bezmocně přihlížeti.“

Když spouštěli zraněného šedesátiletého bojovníka střeleného do prsou, muž najednou promluvil: „Zabili mi 3 syny a já jsem je pomstil – 3 jsem odstřelil.“ Pak mu klesla hlava.

Věk v květnu 1945: 41 let
Povolání: technický úředník v Čsl. rozhlase
Bydliště: Kroměříž

Sobota 5. května 1945
autor: Naďa Buchtová
Spustit audio