Karl Dönitz oznamuje pád Adolfa Hitlera
23. dubna 1945 se Albert Speer setkal s vůdcem v jeho pracovně v bunkru pod Říšským kancléřstvím, aby s ním prodiskutoval mimořádně důležitou otázku fűhrerova budoucího nástupce.
Snažil se jej přesvědčit, aby se novou hlavou fašistického Německa nestal nikdo ze zdiskreditovaných exponentů nacistické strany typu Martina Bormanna, Josepha Goebbelse, Hermanna Göringa či Heinricha Himmlera, ale aby určil svým nástupcem velkoadmirála Karla Dönitze.
„Hitlerův architekt“ argumentoval, že Dönitz disponuje nepochybným vlivem a respektem v ozbrojených složkách, je tělem i duší oddán myšlenkám nacionálního socialismu i Hitlerově politice, má příbuzenské svazky s finanční elitou nacistického režimu a jako jediný bude přijatelný pro případná vyjednávání s představiteli západních mocností. Adolf Hitler s tímto návrhem souhlasil a ve své politické závěti, sepsané v ranních hodinách 29. dubna 1945, stanovil svým nástupcem velkoadmirála Karla Dönitze, který se stal z jeho vůle říšským prezidentem.
Před novým říšským prezidentem, který se postavil do čela politicky i vojensky zkrachovalého státu, ležely těžké úkoly. Nejprve musel obeznámit německý národ se smrtí vůdce. Dne 1. května 1945 tři minuty po desáté hodině večerní předstoupil Karl Dönitz před mikrofon, aby informoval o Hitlerově skonu v účelově zkresleném rozhlasovém projevu, v němž záměrně zatajil před celým světem nejen okolnosti Hitlerovy smrti, ale také datum jeho sebevraždy. Mimořádně závažnou zprávu o pádu vůdce uvozovala dramatická hudba Sedmé symfonie od Antona Brucknera. Pak již následovala slova Karla Dönitze. Originální znění Dönitzova projevu, který odvysílala hamburská stanice, si můžete vyslechnout v naší přiložené ukázce. Pro lepší orientaci přikládáme i český překlad.
„Němečtí muži a ženy, vojáci německého Werhmachtu. Náš vůdce Adolf Hitler padl. Německý národ truchlí v nejhlubším žalu a úctě. Brzy poté, co rozpoznal hrozné nebezpečí bolševismu, zasvětil svůj život boji proti němu. Na konci tohoto svého boje a své neotřesitelné cesty životem zemřel hrdinnou smrtí v hlavním městě Německé říše. Celý jeho život byl službou pro Německo. Svým úsilím v boji proti bolševickému přívalu prospěl nejen Evropě, ale celému civilizovanému světu. Vůdce mě určil svým nástupcem. Vědom si své zodpovědnosti, přebírám vůdcovství německého národa v této osudové hodině. Mým prvním úkolem je zachránit německý národ před zničením od postupujícího bolševického nepřítele. Pouze z tohoto důvodu pokračuje boj. Dokud budou Američané a Britové bránit dosažení tohoto cíle, budeme se proti nim bránit a dále bojovat. Angloameričané pak nebudou bojovat za své vlastní národy, ale za rozšíření bolševismu v Evropě. V dějinách nemá obdoby to, co německý národ ve válce vybojoval a ve vlasti vytrpěl. V nadcházejícím čase se vynasnažím, pokud to bude v mé moci, poskytnout našim statečným mužům, ženám a dětem přijatelné životní podmínky. K dosažení toho potřebuji vaši pomoc. Důvěřujte mi. Potom bude vaše cesta i mojí cestou. Dodržujte čestně pořádek a disciplínu ve městě i na venkově. Každý má na svém místě svoji povinnost. Teprve pak budeme moci zmírnit utrpení a zabránit zkáze. Pokud uděláme, co je v našich silách, Bůh nás po tolika utrpeních a obětech neopustí.“