Četnictvo 1939–1944

22. duben 2015

V roce 1939 působilo četnictvo na celém území dosud existující Československé republiky. Po vzniku protektorátu se tato situace zpočátku nijak neměnila, četnictvo se „pouze“ přejmenovalo na protektorátní četnictvo. V čele stál generální velitel (GVČ), kterému byli podřízeni velitelé zemských četnických velitelství (ZČV), jejichž počet klesl ze čtyř na dva – Čechy a Morava.

Zemským četnickým velitelstvím byla podřízena oddělení, okresní velitelství a na nejnižší úrovni četnické stanice. Naproti tomu byly zrušeny některé specializované útvary, především četnické letecké hlídky (ČLH). Veškeré jejich vybavení, letadla a výzbroj bylo zabaveno německou okupační mocí. Řada příslušníků těchto ČLH odešla do zahraničí, kde se zapojili do bojů proti Německu. Ve stručnosti lze říci, že organizační struktura protektorátního četnictva se nijak dramaticky nezměnila.

Čistky v řadách četnictva

Četnictvo samotné, stejně jako policie, však prošlo několika čistkami. Především bylo zahájeno rozsáhlé „zkoumání“ židů a židovských míšenců. Ti byli okamžitě propuštěni. Stejně perzekuováni byli ti četníci, kteří měli za manželku židovku či židovskou míšenku. Dalším problémem se stala legionářská minulost. Stovky četníků, kteří byli v době 1. světové války v legiích, byli v průběhu 1941 na popud K. H. Franka propuštěni do výslužby. Zároveň se začala vyžadovat povinná znalost němčiny a byly předepsány zkoušky, které museli četníci absolvovat.

Germanizace policie

V roce 1942 zahájilo četnictvo rozsáhlou náborovou kampaň. Nejen z důvodu oslabení způsobenému vyřazení bývalých legionářů, ale také kvůli snahám o germanizaci. Na základě rozhodnutí generála policie a SS K. Deluega byly vytvořeny dva zcela nové prapory – Protektorátní policejní prapor Čechy v Mladé Boleslavi a Protektorátní policejní prapor Morava v Olomouci. Do nich byli nabíráni příslušníci policie, četnictva i obecní policie a zároveň noví členové z civilu. Výcvik byl ryze německý. Oba prapory nakonec čítaly cca 700 příslušníků, kterým byly přislíbeny důstojnické hodnosti, funkce a další výhody.

Generál policie SS Kurt Daluege

Nic z toho však splněno nebylo. Oba prapory byly postupně odeslány do Německa, kde byly nuceny likvidovat následky spojeneckých náletů v Brémách, Hamburku, Kielu a dalších místech. Původní snaha o vytvoření germanizovaného základu pro nový bezpečnostní sbor schopný nasazení podle přání německého velení se minula účinkem. Oba prapory byly v roce 1944 rozpuštěny a jejich příslušníci odesláni k útvarům v rámci policie i četnictva.

Mezi mlýnskými kameny

Četnictvo zastávalo v období let 1939–1945 velmi nezáviděníhodnou úlohu. Na jedné straně nadále plnilo úkoly na úseku ochrany veřejného pořádku a boje proti zločinnosti a na straně druhé muselo plnit úkoly, které mu byly zadávány německými nejen bezpečnostními orgány včetně gestapa. Právě gestapo velmi často pověřovalo četnictvo prováděním pátrání po odbojářích či předváděním osob eskortami. Zároveň bylo četnictvo hojně zásobováno udavačskými dopisy a oznámeními českých obyvatel protektorátu. V obou případech se četníci velmi často museli rozhodovat o tom, jak postupovat. Řada odbojářů, kteří měli být předvedeni tak byla díky četníkům včas varována, dopisy, pokud to situace jen trochu dovolovala, byly ničeny a zamlčovány. S tím bylo spojeno nesporné riziko, kdy četníci vystavovali popravám a perzekuci nejen sami sebe, ale celé své rodiny. Nebylo vždy snadné se rozhodnout.

Drtivá většina příslušníků četnictva se aktivně zapojila do protiněmeckého odboje, ať už se jednalo o pomoc výsadkářům, zprostředkovávání dokladů pro podzemní hnutí, zpravodajskou službu či schovávání zbraní a munice. Řada z nich za to zaplatila životem. Na druhé straně je nutno přiznat, že někteří se zcela bezostyšně dali do služeb Třetí říše, přijali říšské občanství, přihlásili se ke svým německým kořenům a zcela otevřeně kolaborovali. Těch však byla oproti těm poctivým a slušným skutečně pouhá hrstka.

Četnictvo a konec války

Konec války zastihl četnictvo již v rámci sjednoceného bezpečnostního sboru tzv. Uniformované protektorátní policie. V Praze bylo četnictvo v květnu 1945 dislokováno na několika málo místech. Praha byla výhradním působištěm státní – vládní policie. Zemské četnické velitelství sídlící v Karmelitské ulici čp. 2 disponovalo četnickým eskortním oddílem, pátrací stanicí a garážemi. To vše o síle necelé stovky mužů. V kasárnách Jiřího z Poděbrad na dnešním náměstí Republiky sídlilo dopravní oddělení a škola řidičů o počtu cca 25 mužů. Dále zde byla četnická pohotovostní rota 182 mužů a četnická motorizovaná rota v počtu 40 mužů. Z těchto kasáren byly vysílány tzv. protipartyzánské oddíly, které měly pod dozorem gestapa a německé ochranné policie plnit úlohu při stíhání partyzánů. Faktem je, že za celou dobu svého nuceného nasazení příslušníci těchto oddílů nezadrželi jediného partyzána. Jednotlivé četnické stanice pak byly rozesety až za hranicemi Prahy. S těmito prostředky však bylo již od počátku na straně povstalců a odboje počítáno.

autor: Radek Galaš
Spustit audio