Bohumil Augusta

Šestačtyřicetiletý květinář Bohumil Augusta padl v bojích Pražského povstání u rozhlasu. Válečný vysloužilec a částečný invalida z dob první světové války měl po celý život drobné problémy se zákonem, posmrtně mu byl ale udělen Československý válečný kříž.

Bohumil Augusta se narodil 1. 10. 1898 v Praze, domovsky příslušel však zřejmě po otci do Bitětic na Pelhřimovsku. Informace o povolání otce se rozcházejí - někde se uvádí, že pracoval jako zřízenec na železnici, jinde jako kovářský pomocník či soukromý úředník. Bohumil vychodil pravděpodobně měšťanku a obchodní školu, během svého života vystřídal řadu zaměstnání. Dle úmrtního listu měl povolání květinář - obchodník. Za první světové války byl v osmnácti letech odveden k československému 4. horského pluku, bojoval na ruské frontě, kde ho zasáhla střepina granátu do hlavy. Po válce byl uznán za částečného válečného poškozence a pobíral invalidní důchod.

V srpnu 1927 se oženil s o tři roky mladší vdovou Julií (roz. Fišerovou), která byla stejně jako on evangelického vyznání. Svatbu měli v českobratrském chrámu sv. Klimenta v Praze. V době sňatku bydleli oba v Nuslích, později se přestěhovali na Prahu 1 do Perlové ulice. Není zřejmé, zda žena pracovala po celé manželství, ale začátkem 40. let provozovala stánek s ovocem na Uhelném trhu, nedaleko bydliště.

Bohumil Augusta míval potíže se zákonem a měl řadu záznamů v trestním rejstříku, i když ne vždy šlo o nebezpečné kriminální činy. Poprvé byl zadržen v červnu 1915, kdy demonstrativně pískal při průvodu vojenské hudby c. k. 12. pěšího pluku Prahou. Nejspíš tím chtěl vyjádřit odpor k rakousko-uherské monarchii. Pro nedostatek důkazů byl případ uzavřen jako omyl.

O šest let později, kdy působil jako obchodní příručí u Bratislavské cvernové továrny na nitě (skladiště v Praze), byl vyšetřován pro podvod. Posudek však uváděl, že vede řádný život a má dobrou pověst. O dva roky později, v létě 1923, byl jakožto soukromý úředník bez zaměstnání zatčen pro podvedení a „vylákání obnosu 1200 Kč ku škodě sl. Marie Tykalové.“ Augusta se měl vydávat za strojního inženýra ze Srbska. Tentokrát se mu již trest nevyhnul a v březnu 1924 byl odsouzen ke třem měsícům vězení.

Potíže se zákonem se mu nevyhýbaly ani po svatbě, v létě 1929 ho zadrželi, protože hrál „zakázanou hru „Boží Požehnání“ na Benátkách (dnes Štvanice - pozn. aut.)". V roce 1930 žádal o prezidentskou milost, resp. o zahlazení dřívějšího trestu. Žádosti bylo vyhověno. Tou dobou měl místo obchodního cestujícího u firmy Mostecká – obchod s papírem. Záznamy v trestním rejstříku mu pravděpodobně bránili v hledání zaměstnání, např. ve 20. letech se ucházel o místo akvizitéra u Studentské filharmonie, k čemuž potřeboval osvědčení o zachovalosti, které nemohl získat právě kvůli dřívějšímu trestu.

Bohumil Augusta byl asi vznětlivé povahy, v květnu 1936, se na Uhelném trhu popral s dělníkem Jaroslavem Bendou: „Augusta utrpěl tržnou krvácející ránu na temeni hlavy a zhmoždění pravé ruky, a byl mu roztržen kabát na zádech. Benda utrpěl podlitinu pod pravým okem." Poslední záznam podobného typu pochází z dubna 1941, kdy byl potlučený a podnapilý Augusta nalezen na chodníku v Melantrichově ulici.

K Augustově činnosti za okupace se nepodařilo nic bližšího zjistit. Víme jen, že se měl na výzvu rozhlasu o pomoc během Pražského povstání zapojit do bojů v hlavní budově na Vinohradech, kde 6. 5. 1945 padl. Původně ho považovali za neznámého muže, ale manželka Julie ho identifikovala. Ta také převzala osobní věci, které měl při bojích u sebe: 745 korun, plechovou tabatěrku, kapesník, prstýnek ze žlutého kovu, prsten ze žlutého kovu s bílým kaménkem a obnos 7.60 a 50 feniků.

Bohumil Augusta byl 13. 5. 1945 pohřben do společného hrobu na Olšanech. In memoriam mu byl udělen dne 15. 12. 1945 Československý válečný kříž 1939. Jeho žena pak v roce 1968 žádala o vydání osvědčení vdovy po účastníku boje za národní osvobození (dle zákona č. 255/1946 Sb.). K žádosti doložila svědecké prohlášení Antonína Rakouše, bývalého velitele úseku čs. rozhlasu, o Augustově účasti při Pražském povstání. Kvůli úmrtí žadatelky však bylo řízení v roce 1970 uzavřeno.

Zdroje
NA, f. Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna 1941–1950, k. 123, sign. A 618/1 augusta bohumil 1898