štábní kapitán Bohumil Valtr

Valtr Bohumil - Foto:  Muzeum Policie ČR

Valtr BohumilFoto:  Muzeum Policie ČR

5. kvěna 1945 stál Bohumil Valtr spolu s kpt. Suchánkem a dalšími v čele útoku na budovu rozhlasu. On sám se však v průběhu bojů do budovy nedostal. Spolu se šstrážm. Humhejem, Součkem a řadou dalších civilních bojovníků úspěšně bránil přísunu německých posil k rozhlasu.

Bohumil Valtr absolvoval pět tříd obecné školy v Dobřichovicích a poté českou státní reálku v Praze na Žižkově. Zde také složil maturitní zkoušku a v roce 1930 nastoupil do svého prvního zaměstnání – do Československého zúčtovacího ústavu v Praze. 

V roce 1933 nastoupil základní vojenskou službu, absolvoval školu pro záložní důstojníky při Vojenském leteckém učilišti v Přerově. Poté byl přidělen k leteckému pluku 1. T.G.M. v Praze, zde dosáhl hodnosti podporučíka – pozorovatele. Po uplynutí zákonné čekatelské lhůty v roce 1938 úspěšně složil definitivní zkoušku a získal hodnost nadporučíka. 

Na ministerstvu i v odboji 

Německá okupace byla pro npor. Valtra zásadní změnou. Státní, nyní již vládní policie, neměla do té doby u ministerstva vnitra žádného zástupce, jako tomu bylo u četnictva, kde tuto funkci po okupaci začal plnit Jan Voženílek. Kým byl Valtr pro tuto funkci vybrán, je dosud neznámou. 2. října 1939 byl převeden přímo na ministerstvo vnitra na tzv. policejní oddělení. Zde se musel setkat s Janem Voženílkem. 

npor. Valtr si v rámci tohoto oddělení na vlastní žádost nechal přidělit spojovací a sportovní referáty. Díky tomu se Valtrovi podařilo zachránit nemalý majetek tělovýchovných organizací Sokol a Orel, které byly Němci po okupaci zrušeny. Jejich majetek byl určen k převodu do německých rukou, nicméně díky Valtrovi byl předán do tělocvičen a výcvikových objektů policie. Valtr to ve vší své osobní skromnosti nepovažoval za významný počin. 

Ve vedení Blaníku 

Naopak, za svůj největší úspěch považoval získávání a uschování přísně tajných depeší o pohybu partyzánských skupin a o protipartyzánských opatřeních. Tyto depeše později Valtr předával ilegální organizaci Blaník. 

V září 1941 byl Valtr kontaktován jedním z představitelů nově vznikající odbojové skupiny Blaník a stal se jejím aktivním členem. Po opakovaných zásazích gestapa se stal členem vedení této organizace a v této funkci zůstal až do konce války. 

Boje na Václavském náměstí - Foto:  Vojenský historický ústav

Boje na Václavském náměstíFoto:  Vojenský historický ústav

5. května 1945 stál Bohumil Valtr spolu s kpt. Suchánkem a dalšími v čele útoku na budovu rozhlasu. On sám se však v průběhu bojů do budovy nedostal. 

Během odpoledne 5. května 1945 se Valtr, doprovázen Humhejem a Součkem, vydali získat další zbraně, kterých byl akutní nedostatek. Jejich cesta za pomoci pracovníků nedalekého hlavního nádraží vedla do tunelu, kde měly být zbraně ukryty. Díky bojům se však k budově rozhlasu ani jeden z těchto tří policistů již nevrátil. Naopak se aktivně zapojili do bojů na různých bojištích Prahy. 

Zásluhy škpt. Valtra byly bezprostředně po válce oceněny. Valtr byl 25. května 1945 pověřen funkcí velitele NB v Karlových Varech. Byť se zdá, že se jednalo o odměnu, nebylo to jistě žádné terno. Karlovy Vary se nacházely jednak na území, které bylo v roce 1938 zabráno v rámci mnichovské zrady a jednak to bylo město, jehož středem procházela demarkační linie mezi spojeneckou a sovětskou okupační zónou. Tedy území, kde nebylo o spory nouze. 

14. ledna 1946 byl Valtr navíc přidělen jako styčný důstojník pro odsun Němců k Oblastní osidlovací úřadovně a 11. listopadu 1947 byl dokonce jmenován oblastním zmocněncem pro odsun. 

Nečekat, až začnou střílet 

Karlovy Vary - Vřídelní kolonáda - Foto: František Fridrich

Karlovy Vary - Vřídelní kolonádaFoto: František Fridrich

Problémy však nebyly jen s Němci ale i se Sověty, kteří v Karlových Varech byli. Byla zde dislokována 91. divize Rudé armády pod velením generála Trofimova. Díky chování některých sovětských vojáků se množily případy znásilnění, krádeží i loupeží. Valtr se snažil incidenty řešit, nicméně se sovětským vedením nebyla snadná domluva. Nakonec na doporučení generála Trofimova svolal Valtr svoje podřízené a vydal jim pokyn, aby při styku se sovětskými vojáky chránili především sami sebe a obyvatelstvo a nečekali, až začnou střílet oni. Během několika dní zaznamenali Sověti 5 mrtvých a situace se značně zklidnila. 

Komunisté upevňují pozice 

Klid neměl Valtr ani v jiných ohledech. Hrdina Pražského povstání musel čelit nařčení z kolaborace s Němci. Bylo mu kladeno za vinu, že se stýkal s Němci i mimo službu. Zároveň byl organizátorem loveckého kroužku při Generálním velitelství uniformované protektorátní policie, v jehož čele stál Němec – generál Riege. To a závist Valtrovi vynesly obvinění za provinění proti národní cti. Navíc Valtr byl příznivcem národních socialistů a nijak se tím netajil. 

Byť se zdá, že se jedná o demokratickou předúnorovou etapu, faktem je, že komunisté již velmi výrazně upevňovali svoje pozice i ve Sboru národní bezpečnosti. Politické sympatie škpt. Valtra k jiné straně než ke KSČ a jeho aktivní účast na květnovém povstání, k tomu jeho účast v odbojové organizaci Blaník, to vše mu v očích komunistů dávalo punc „zápaďáka“. Bylo tedy jen otázkou času, jak dlouho Valtr vydrží ve funkci a ve sboru samotném. 

Navíc Valtr ke své práci přistupoval poctivě, ani to nebylo plus. Díky tomu se dostal do sporu s předsedou ONV v Teplé. Toho nechal Valtr vyšetřovat pro podezření z krádeže zlata v tamním klášteře. 

Únorový převrat zastihl Valtra ještě stále v Karlových Varech. 28. února 1948 přišel první úder. Onen stíhaný předseda ONV, který mezi tím povýšil a stal se předsedou KNV, zakázal Valtrovi vstup do jeho vlastní kanceláře. Valtr byl postaven mimo službu a odeslán na tzv. dovolenou s čekatelným, což byla neklamná známka rychlého propuštění od sboru. 

Vzápětí na to navštívili Valtra dva kriminalisté z Prahy, se kterými se shodou okolností znal. Jednalo se o slušné muže, kteří Valtrovi sdělili, že na něho byl vydán zatykač a slíbili mu, že jej o několik dní pozdrží. Rozhodnutí o věcech příštích ponechali na Valtrovi samém. 

U přechodu uchopil Valtr pistoli 

Bohumil Valtr se rozhodl odejít za hranice (ilustrační foto) - Foto: Státní hranice.cz

Bohumil Valtr se rozhodl odejít za hranice (ilustrační foto)Foto: Státní hranice.cz

Bohumil Valtr na nic nečekal. Jediné, čeho se mohl dočkat, bylo zatčení, výslechy a v tom lepším případě mnohaletý žalář. Proto se rozhodl odejít za hranice. Problém byl v tom, že nebyl čas shánět převaděče. Valtr rozhodl přejít sám. Přechod naplánoval na 6. březen 1948. Oblékl se do stejnokroje SNB, vzal svoji manželku a desetiletého syna a naložil je do osobního vozu. Rodina si nemohla vzít ani zavazadla, aby nevzbudila pozornost. Valtr si vytipoval přechod nedaleko Aše u Nových Domů. Čas naplánoval tak, aby se zrovna střídaly dvě směny. Spoléhal na to, že ani jedna ze směny nebude u hraniční závory. 

Když přijížděli k přechodu, uchopil Valtr i s manželkou každý pistoli a Valtr sešlápl plynový pedál a plnou rychlostí se rozjel proti závoře. Než se hlídky vzpamatovaly, závoru přerazil a pokračoval směrem do Německa. Zde přerazil druhou závoru a pokračoval do americké okupační zóny. Hranici podle dochovaných hlášení přejel 6. března 1948 v 8.15 hod. 

Nezastavil ale ani na druhé straně. Cesta zde vedla podél hranice s Československem a Valtr měl obavy z ostřelování z naší strany. Zastavil až v Rehau, kde se vydal americkým vojákům, které mu naproti vyslala CIC, jejíž pracovníci byli informováni německými celníky.  

Valtr i s rodinou skončil v utečeneckém táboře. Zde zpočátku pomáhal CIC v Rehau, Celbu a Bayreuthu s výslechy a vyšetřováním českých uprchlíků. Po několika dnech byla rodina odeslána do tábora ve Schwabachu a později do tábora pro vysokoškoláky v Norimberku. V létě 1948 vstoupil Bohumil Valtr do služeb CIC a začal pomáhat s prověřováním uprchlíků, zda se nejedná o agenty československých zpravodajských služeb. Byl podřízen přímo plukovníku Charlesi Katkovi. Na jeho příkaz přešel Valtr do Bensheimu u Darmstadtu, kde se stal spolupracovníkem skupiny plukovníka Jaroslava Kašpara-Pátého. Úkolem této skupiny bylo vysílání agentů do Československa a jejich výslechy po návratu zpět. 

V září 1949 požádal Valtr o vystěhovalecké vízum do USA. Vízum skutečně obratem dostal a do USA dorazil s rodinou 29. října 1949. Po krátkém pobytu v New Yourku přesídlila rodina do Kalifornie. Zde v Moterey dostal Valtr nabídku učit češtinu na jazykové škole Pentagonu. Místo Valtr přijal a začal učit česky vojáky, diplomaty ale i pracovníky FBI. Zapojil se rovněž do publicistiky, pro Svobodnou Evropu psal seriál s názvem My o vás víme, který byl o příslušnících StB, SNB a dozorcích. Pořád vycházel ze šifrovaných zpráv z domova a měl ukazovat na fakt, že o činnosti některých příslušníků se ví i v zahraničí. 

V Moterey zůstal Valtr až do odchodu do penze v roce 1978. Po roce 1989 se Bohumil Valtr dočkal morální rehabilitace. Po svém odchodu za hranice v roce 1948 byl pochopitelně stíhán pro zběhnutí, vojenskou zradu a úklady proti republice. 30. září 1992 vydalo Federální ministerstvo vnitra rozhodnutí o mimosoudní rehabilitaci Bohumila Valtra. Ještě před tím byl 22. června 1992 jmenován do hodnosti podplukovníka v.v. in honores ve Federálním policejního sboru. Ještě dlouhá léta si dopisoval s Václavem Šafrem. Jeho poslední nám známé bydliště bylo v USA v Kalifornii. 

Pplk. Bohumil Valtr je jeden z mála příslušníků bezpečnostních sborů, který se dočkal morální i faktické rehabilitace, kterou si plně zaslouží.  

Autor:  Radek Galaš

Nové články v rubrice

  •  Fotogalerie

    Vladislav Baudisch

    Vladislav Baudisch bojoval jako sotva plnoletý na pražských barikádách, dostal se do bojových střetů na těch nejnebezpečnějších místech – u Rozhlasu nebo na Staroměstské radnici. Za svoje hrdinství nebyl nikdy vyznamenán...

     
  • strážmistr Jaroslav Pilát

    Poslední okamžiky života vrchního strážmistra Jaroslava Piláta jsou zachyceny dokonce na několika dobových fotografiích. Zemřel 5. května při bojích o postranní vchod poté, co se nákladním autem podařilo prorazit vrata....

     
  • štábní strážmistr Antonín Svoboda

    Antonín Svoboda byl prvním hrdinou, který přišel v boji o rozhlas o život. Tehdy mu bylo 46 let. Bohužel se o něm nedochovalo mnoho informací. Jeho personální spis neexistuje a ve svědectvích pamětníků je pouze zmiňován...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace