Den, kdy bylo Praze nejhůř
Je pondělí 7. května 1945. Už třetí den Praha krvácí. Přes odhodlaný odpor tisíců dobrovolných obránců hlavního města se německým jednotkám díky ohromné přesile postupně daří povstalce vytlačovat z klíčových pozic. Čím je konec války blíž, tím zuřivěji a nemilosrdněji pacifikují jakákoliv ohniska odporu.
Město krvácí
Přesně v 2:41 podepsal zástupce německých ozbrojených sil generál Alfred Jodl ve francouzské Remeši bezpodmínečnou kapitulaci s platností od 8. května. Zprávy o složení zbraní se však k bojujícím stranám nedostávají, a povstalci tak před sebou paradoxně mají patrně jeden z nejkrušnějších dnů celého povstání.
Už v půl šesté ráno zahájily německé posily podporované tanky a obrněnými transportéry masivní útok v blízkosti Pankráce s cílem probít se do centra města. Díky odhodlání povstaleckých bojovníků však byly odraženy. Další německé jednotky postupují ze severu a severovýchodu Prahy. Podle dosavadních hlášení se je však povstalcům zatím daří držet v okolí Troje a pražských Lahovic. Z Troje jsou hlášeny urputné boje s množstvím mrtvých a raněných na obou stranách. V Lahovicích esesáci podnikají neúspěšný pokus dostat se přes Berounku a ve městě pak vraždí 21 místních občanů. Další zprávy o masakrech civilního obyvatelstva postupně přichází z pražské Krče a Pankráce. V osm hodin ráno došlo podle dostupných zpráv pod tlakem německých pancéřových granátníků k ústupu povstaleckých jednotek z Libně.
Železný oř v povstaleckých službách
Povstalecké velení kvůli stále se zhoršující situaci proto vysílá k vyztužení obrany improvizovaný obrněný vlak Blaník. Ten zaujímá bojové postavení za Zlíchovem a ostřeluje německé pozice především v Braníku a Podolí. Cílem tohoto „husarského“ útoku je zdržet přesun německých kolon do centra města. To se daří jen částečně.
V průběhu bojů se však stále viditelněji projevuje nedostatečná materiální výbava povstaleckých bojovníků. Praha zoufale žádá o zbraně. Generál Kutlvašr dokonce nařídil připravit příjem zbraní v oblasti Smíchova a Karlova náměstí. Spojenecký shoz byl ale následně odvolán. I přes zoufalou situaci se Česká národní rada především pod tlakem Moskvy oficiálně zříká spolupráce s Ruskou osvobozeneckou armádou. Vojáci ROA postupně začínají opouštět přes Smíchov naše hlavní město a ustupovat do západních Čech.
Úspěchy smrtihlavů
Kolem 10. hodiny dopolední zahajují němečtí vojáci nový útok na Staroměstské náměstí a jeho okolí. V blízkosti Poříčí je jejich postup zadržen až soustředěnou palbou povstalců. I ti ale pociťují během dne znatelné ztráty.
Povstalecký obrněný vlak Sokol byl při obraně Holešovic těžce poškozen dělostřeleckou palbou a odtažen do prostor nádraží Praha-Bubny. Další obrněný vlak byl poškozen postupujícími německými tanky v oblasti Velké Chuchle. Nacisté podnikají nálety letadel na pozice povstalců v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Z bezpečnostních důvodů se povstalecké velení „Alex“ stěhuje z centra města na Smíchov. V odpoledních hodinách se příslušníkům SS pod velením Otto Weidingera daří proniknout přes Trojský most na pravý břeh Vltavy. Jejich postup je zastaven v Plynární ulici. Zároveň pokračuje ostřelování této části Prahy německými bateriemi z oblasti Hanspaulky a Troje.
Ne všude vlaje hákový kříž
V odpoledních hodinách povstalci pod silným německým tlakem postupně opustili svoje pozice v kasárnách Jiřího z Poděbrad, dosáhli ale i dílčích úspěchů. Dle dostupných informací se podařilo zničit německé postavení na Petříně a zabránit tak německým výpadům na Smíchov. Povstaleckým bojovníkům se rovněž podařilo na Hanspaulce ukořistit čtyři houfnice ráže 15 cm a 1 kanon ráže 10 cm, které okamžitě nasadili proti německým jednotkám dislokovaným v Dejvicích.
Kritickou situaci v hlavním městě si uvědomují obě bojující strany, a ve večerních hodinách tak zasedají zástupci České národní rady a německé armády k jednacímu stolu. Výsledkem je dohoda o postupném odchodu německých vojsk.
Povstalecká útočná vozba ve Strašnicích
Tvrdé boje probíhají mezi povstalci a jednotkami SS také v blízkosti strašnického vysílače. Připomeňme, že rozhlas odtud vysílá po německých náletech na hlavní budovu na Vinohradech. V důsledku výbuchu „vzdušného torpéda“ zde došlo k vyřazení techniky, a vysílání se tak až do startu improvizovaného studia ve Strašnicích na více jak osmdesát minut přerušilo. Povstalečtí bojovníci zde odolávají náporu německých jednotek s využitím improvizované tankové jednotky (dobovým termínem – útočné vozby) pod velením npor. Václava Neubauera. I díky tomu se podařilo krýt přesun rozhlasové techniky a pracovníků do budovy Husova sboru na Vinohradech.
Americká spása?
V podvečerních hodinách tak rozhlas mohl opakovat zprávu o bezpodmínečné kapitulaci německých sil ve francouzské Remeši. I ve večerních hodinách stále slyšíme střelbu v ulicích, z oblasti Dejvic a Hanspaulky se ozývá dělostřelecká palba německých baterií.
„Teď krátce před půlnocí projela centrem Prahy kolona amerických obrněných a štábních vozidel. … Co to znamená? Přijeli snad na pomoc Praze Američané?“
Americká vojenská mise v Praze
Po úplnost dodejme to, co Pražané v oněch květnových dnech tušit nemohli. Američané Prahu osvobodit nepřijeli. Jejich jednotky se zastavily na demarkační linii u Rokycan. Obrněná kolona, kterou mohli pozorovat Pražané v nočních hodinách 7. května, byla součástí tzv. velichovské mise americké armády. Úkolem této skupiny bylo doručit do štábu skupiny armád Střed, které velel polní maršál Ferdinand Schörner, kapitulaci Německa podepsanou 7. května 1945 v Remeši. Misi tvořili příslušníci 23. průzkumné squadrony 16. obrněné divize. Celkem šlo o 5 obrněných vozů M8 Greyhound, tři džípy, dvě štábní limuzíny, rozhlasový a sanitní vůz. Koloně velel mjr. Carl O. Dowd, misi doprovázeli i dva vojenští novináři a dopisovatel agentury Reuters. Po odjezdu z Plzně dorazila kolona v pozdních nočních hodinách do Prahy. Zde její velitelé krátce jednali se zástupci povstalců. Už v brzkých ranních hodinách pak kolona dále pokračovala přes Poděbrady, Hradec Králové a Jaroměř do lázní Velichovky, kde dočasně sídlil štáb německé armádní skupiny Střed. Po splnění úkolu se pak všichni členové mise vrátili 8. května večer v pořádku zpět do Plzně.
Zdroje
Jindřich Marek. Šeříkový sólokapr. Cheb, 2002.