Praha, město barikád

Boj o rozhlas, květen 1945 - Foto:  Archiv ČRo

Boj o rozhlas, květen 1945Foto:  Archiv ČRo

Barikády se staly symbolem květnové revoluce. Do jejich stavby se pustily desetitisíce lidí ze všech společenských vrstev. Během několika hodin vytvořili na 1600 barikád a zátarasů, které podle svých možností bránili. Praha se tak stala pro německé jednotky neprůjezdnou. Zásadní roli při budování barikád mělo rozhlasové vysílání. Rozhlas vyzýval Pražany k boji a tlumočil požadavky České národní rady a vojenských velitelství.

Dodnes není přesně jasné, kdo vydal rozkaz ke stavbě barikád. Po válce se k autorství tohoto nápadu hlásilo mnoho lidí. Není ani jasné, kde vyrostla první barikáda. Úplně první zátarasy zde paradoxně stavěli sami Němci jako přípravu na postup fronty. Nebylo jich ale mnoho. První zátarasy stavěné pražskými občany vznikaly zřejmě zcela spontánně v odpoledních hodinách 5. května. V tomto momentě se již bojovalo o rozhlas, který vysílal výzvu o pomoc. Obyvatelům Prahy bylo jasné, že boj se neomezí jen na budovu rozhlasu a že začíná povstání. První barikády zřejmě vyrostly po poledni na Bělohorské třídě a na Žižkově na křižovatce dnešních ulic Koněvova a Lukášova. Kolem třetí hodiny pak v okolí kasáren Jana Roháče z Dubé ve Vršovicích a v okolí Štefánikových kasáren na Smíchově. 

 

Rozhlasová výzva – stavte barikády!

Vložit na svůj web

„Voláme všechny občany“ 

Důležitou roli v další výstavbě barikád sehrál rozhlas, který ve svém vysílání kromě informací o bojích v jeho bezprostřední blízkosti vysílal i zprávy o přijíždějících německých posilách. První výzva ke stavbě barikád byla v rozhlase odvysílána 5. května v 19:22 hodin. Rozhlas informoval obyvatele Prahy, že od Benešova přijíždí do centra města silně vyzbrojené jednotky SS. Součástí vysílání byla i výzva, aby byly na silnici Benešov–Praha postaveny dostatečné překážky. Hlasatelé zároveň volali rusky a anglicky o pomoc spojenecké armády a žádali zapojení spojeneckého letectva. 

 

Rozhlasová výzva k obraně barikád

Vložit na svůj web

V jedenáct hodin večer následovala krátká výzva:Voláme všechny občany, aby stavěli barikády!Ta se opakovala ještě několikrát v průběhu noci z 5. na 6. května. V té době už bylo jasné, že se Němci jen tak nevzdají a Prahu bez boje neopustí. Zásadní význam mělo prohlášení zveřejněné rozhlasem před půl pátou ráno, které znělo:Německé jednotky nedbají dosavadního vyjednávání; boj pokračuje. Zahajte palbu všude tam, kde nepřítel útočí! Řiďte se nařízením Národní rady české prosloveným v rozhlase a braňte se všemi prostředky. Stavte barikády, zejména z tramvají a jiných prostředků. Spojenecké armády se blíží ku pomoci. 

Prostřednictvím povstaleckého velitelství Bartoš se posluchači rozhlasu také dozvěděli, jak mají barikády stavět: „Barikády postavíte takto: Vozidla bez kol naplníte dlažebním kamenem. Vozy elektrické dráhy naplníte dlažebními kostkami, předtím je však uvolníte a vhodně postavíte. Používejte i nádob na popel, nezapomeňte je však uzavřít. Traverzy spojte drátem. Na místech, která nelze objet, ustavte střelecká hnízda, objekty, které nelze obejít, ostřelujte.“ 

Dlažebními kostkami proti tankům 

Barikáda na Národní třídě - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Barikáda na Národní tříděFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Barikády mohly vznikat pouze v místech, která nebyla pod přímou kontrolou nacistů. Ti drželi především levý břeh Vltavy a na pravém břehu převládala vojenská síla povstalců. V centru Prahy Němci ovládali pouze prostor mezi hlavním nádražím, budovou Petschkova paláce a stavebním úřadem na Senovážném náměstí. Dále drželi Vítkov, Právnickou fakultu, ruzyňské letiště a k němu přiléhající kasárny. Umístění barikád určoval lidový instinkt, žádné plány ani rozkazy zpočátku neexistovaly. Až během 6. května přicházela od vojenského velitelství první doporučení ke stavbě. Situace se ale měnila každou hodinu. Sami Pražané proto stavěli překážky všude tam, kde to bylo zrovna možné a odkud očekávali příchod nacistů. 

Materiálem pro stavbu bylo vše, co přišlo pod ruku. Nejčastěji dlažební kostky, popelnice naplněné dlažbou, pytle s pískem, dřevěné trámy, vývěsní tabule a na několika místech i chodníkové obrubníky. Pokud to bylo možné, byly součástí barikád i automobily nebo tramvaje, které povstalci převrátili nebo vyřadili z provozu. Lidé byli ochotni obětovat i svůj majetek, a tak se na barikádách objevovaly postele a skříně, radiátory, lavice či žebříky. Na Karlově náměstí byla v jedné z barikád dokonce i králíkárna. Na vlakovém nádraží Hlubočepy zaměstnanci drah vytvořili zátaras z vagonů a vlaků. Měli také připravených několik lokomotiv, které chtěli bez obsluhy vypustit na přijíždějící německá vozidla. 

Zvláštní typ barikád se objevil na Smíchově. Tam obránci položili na silnici dělostřelecké granáty, připraveni je odpálit při přiblížení německých jednotek. Na většině míst byly součástí opevnění i sklepní průkopy mezi jednotlivými domy. Sloužily k přesunu a dopravě zásob i do míst, kde byly ulice pod palbou německých vojáků. Sklepní průkopy na mnoha místech již existovaly, neboť byly součástí systému protiletecké ochrany. 

Hlavní město uhájeno 

Barikáda z tramvají před rozhlasem - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Barikáda z tramvají před rozhlasemFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Barikády měly především defenzivní účel. Bránily jednotlivé pražské čtvrti před těžce vyzbrojenými nacisty. Samy o sobě přitom nemohly zastavit obrněná vozidla. Nebráněné nepředstavovaly pro Němce příliš velkou překážku – tanky je snadno přejely. Síla barikád proto spočívala hlavně v jejich obráncích. Zátarasy totiž tvořily jakési umělé zákopy, kde se mohli povstalci skrýt a odkud mohli vést chráněnou střelbu z pušek, kulometů či protipancéřových zbraní. Bráněné barikády tak byly velmi těžkou překážkou i pro dobře vycvičené a vyzbrojené vojáky wehrmachtu a SS. Generál Toussaint, velitel jednotek wehrmachtu bojujících o hlavní město, tak byl 8. května nucen podepsat kapitulaci svých vojsk a stáhnout se z hlavního města. 

Pražské povstání by bylo zřejmě daleko krvavější, kdyby se do něj nezapojily jednotky vlasovců, tedy Ruské osvobozenecké armády. Ty se s blížícím koncem války postavily proti svému bývalému německému spojenci a bojovaly po boku povstalců. Disponovaly i těžkými zbraněmi včetně obrněných vozidel a zamezily útoku některých mimopražských jednotek na hlavní město. Obsadily také ruzyňské letiště, odkud na Prahu létaly proudové stíhačky Me 262. Díky barikádám i nečekanému spojenci z řad vlasovců tak byla Praha svobodným městem již 8. května večer. 

Na stavbě barikád se podle odhadů podílelo 100 000 až 250 000 Pražanů. Ti celkem postavili 1583 barikád a zátarasů. Použili na ně 254 000 metrů čtverečních dlažby. Pokud by se všechen použitý materiál naskládal do pruhu širokého šest metrů, měl by délku padesát kilometrů. Nejvíce barikád bylo ve vnitřní části Prahy – na Vinohradech 223, v Holešovicích a Bubenči 210, na Žižkově 181, na Novém Městě 169 a ve Vršovicích 103. 

Sobota 5. května 1945
Autor:  Petr Hampl

Nové články v rubrice

  •  Audio

    Zajímavosti Pražského povstání

    Pražské povstání. Největší bojové vystoupení československých občanů v rámci druhé světové války. Tak jako s řadou dalších událostí v českých dějinách je i s ním spojena řada otázek a zajímavostí.

     
  • ARLZ - Plán na zničení Prahy

    Praha byla na konci 2. světové války prakticky posledním okupovaným hlavní městem. Zatímco metropole okolních států slavily svobodu, Praha byla stále hlavním městem protektorátu Čechy a Morava. Nic na tom nezměnila...

     
  •  Audio

    Den, kdy bylo Praze nejhůř

    Je pondělí 7. května 1945. Už třetí den Praha krvácí. Přes odhodlaný odpor tisíců dobrovolných obránců hlavního města se německým jednotkám díky ohromné přesile postupně daří povstalce vytlačovat z klíčových pozic....

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace