Pražské povstání na stříbrném plátně
Stejně jako mnoho jiných klíčových událostí českých dějin i Pražské povstání se dočkalo celé řady filmových zpracování. Vzhledem k poválečnému vývoji je nasnadě, že většina vytvořených děl byla poplatná době svého vzniku. Přesto není od věci zmínit alespoň některé z nejznámějších počinů československých filmařů inspirovaných právě těmito pohnutými květnovými dny.
Cesta k barikádám
Jeden z prvních celovečerních dokumentárních filmů. Ve filmu se objevila řada unikátních záběrů z bojů v pražských ulicích. Kontroverzní režisér Otakar Vávra (mimo jiné nositel protektorátního vyznamenání Svatováclavské orlice) s týmem svých spolupracovníků sesbíral materiály 27 předních kameramanů a dokumentaristů. Ve filmu jsou dále použity záběry spojeneckých, ale i československých filmových týdeníků, pořadu Aktuality apod.
Přestože snímek vznikl před tzv. Vítězným únorem, v průvodním komentáři se objevuje řada emotivních a částečně zkreslujících svědectví. Na druhou stranu je to díky krátkému časovému odstupu od popisovaných událostí pochopitelné. Paradoxně po nástupu komunistů k moci v roce 1948 nebyl film nikdy v celku promítán. Novým mocipánům vadily jak některé osobnosti (Kutlvašr – vězněn, Nechanský – popraven), tak oddíly (protektorátní četnictvo a policie) bojující na straně povstalců.
I tak zůstávají záběry poprvé použité ve snímku Cesta k barikádám dodnes doslova symbolem krvavých bojů během Pražského povstání.
Němá barikáda
Režisér Otakar Vávra se tématem povstání zabýval i ve svém dalším, tentokrát hraném snímku Němá barikáda. Na motivy stejnojmenné povídky Jana Drdy natočil v roce 1949 černobílý film mapující květnové boje na osudech obránců barikád v oblasti Trojského mostu.
Přestože je už snímek zcela poplatný době svého vzniku (na rozdíl od Drdovy předlohy vystřídala holandského odbojáře na barikádách hrdinka z „bratrského“ Polska apod.), film využívá celou řadu autentických lokalit včetně později zbouraného mostu. Němá barikáda zůstává přes svoji ideovou nevyváženost dodnes poměrně hojně opakovaným a patrně nejznámějším snímkem spojeným s tematikou Pražského povstání.
Májové hvězdy
Československo-sovětský snímek podle scénáře spisovatele a veterána 2. světové války Ludvíka Aškenazyho vznikl v roce 1959.
Přestože je ve všech třech povídkách vyzdvihována účast Rudé armády na osvobození země, díky „lidským“ opravdovým příběhům se jedná o poměrně zdařilé dílo. Ve filmu exceluje vedle Ladislava Peška nebo Miloše Nedbala i tehdy začínající Jana Brejchová.
Zbraně pro Prahu
Stejně jako v případě o dva roky mladšího Vávrova Osvobození Prahy se jedná o zcela tendenční normalizační snímek poplatný době svého vzniku. Přestože se zápletka o dodávce zbraní z venkovských oblastí zakládá na pravdě, film zcela opomíjí, či karikuje, nekomunistické představitele odboje. Na druhou stranu zdůrazňuje účast obyčejných pracujících – železničářů. Snímek měl premiéru přesně třicet let po vypuknutí povstání, byť vznikl už o rok dříve.