Pavel Donner - Už není kam utéci

Pavel Donner

Pavel Donner

* 1. 12. 1902 – † 15. 3. 1939, redaktor Radiojournalu

Byl první obětí z řad zaměstnanců rozhlasu. Původem ze slovenské vsi Likavka, okres Ružomberok, kde se narodil 1. prosince 1902 do rodiny obchodníka Hermana Donnera. Měl tři sourozence, jedním z jeho bratrů byl Vojtěch Donner, významný slovenský architekt. Mladý Pavel po studiích měšťanské školy nastoupil na ružomberské gymnázium. Už tehdy přispíval do studentských časopisů a ružomberských novin. Po maturitě se ale rozhodl pro práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Tato studia nedokončil stejně tak jako Právnickou fakultu v Brně a Bratislavě. 

Místo právnických studií se rozhodl pracovat jako novinář. Získal zaměstnání v pražské redakci maďarského časopisu Prágai Magyar Hirlapu, kde se věnoval maďarskému politickému zpravodajství. Od roku 1933 působil v dalším maďarském časopisu Magyar Ujságu. Vedle své novinářské dráhy působil ještě jako překladatel do maďarštiny a přeložil několik Masarykových spisů a také některé knihy Edvarda Beneše a Karla Čapka. 

Od novin k Radiojournalu 

V roce 1935 se ucházel o místo ve Zpravodajském oddělení Československého rozhlasu. Za kladné vyřízení jeho žádosti se přimlouval dokonce tehdejší ministr spravedlnosti Dr. Ivan Dérer. Radiojournal v této době zrovna sháněl nového kolegu pro svou maďarskou redakci. Náplní práce redakce bylo především vysílání relací v maďarštině a také vydávání maďarsky psaného časopisu Rádio Hírszolgálat. Československý rozhlas Pavla Donnera přijal do svých služeb v lednu 1936. Od této doby tak byl stálým členem redakce a zodpovídal za sběr zpravodajství z Maďarska a posléze také z Rakouska a Německa. 

Byl velký vlastenec a své působení v maďarských médiích a posléze v maďarské redakci rozhlasu chápal jako možnost šířit české a slovenské zpravodajství, ale i kulturu a umění do maďarské společnosti. Zřejmě i proto se ke konci 30. let dostal do sporu s některými maďarskými nacionalisty. Jak po válce vzpomínal jeden z jeho kolegů: „Redaktor Pavel Donner jako přesvědčený demokrat a opravdový občan Československé republiky si silně znepřátelil maďarofilské a autonomistické skupiny na Slovensku a přes ně byl velmi špatně zapsán v říšskoněmeckém ministerstvu propagandy. Po Mnichovu a obsazení Sudet mu bylo soukromě vyhrožováno, že tento jeho postoj v Československu se mu zle vymstí, jestliže Německo bude okupovat celé Československo. Redaktor Donner o těchto faktech nikdy nehovořil a zůstal na svém místě i ve dnech nejpohnutějších mezi 12. a 15. březnem 1939, kdy redigoval všechny zprávy přicházející ze Slovenska, Rakouska a Německa. Teprve v soukromém rozhovoru v noci ze 14. na 15. března vyložil svoji nebezpečnou situaci.“ 

První rozhlasová oběť nacismu
 

Žiletka, kterou si Pavel Donner podřezal zápěstí - Foto: Petr Hampl

Žiletka, kterou si Pavel Donner podřezal zápěstíFoto: Petr Hampl

Jenže hned 15. března 1939 v ranních hodinách začaly na české území proudit německé okupační jednotky. Bylo jasné, že od nynějška se bude na českém území, resp. tom co z něj po Mnichovu zbylo, uplatňovat pouze německá moc. Pavel Donner se tak ze dne na den ocitl v bezvýchodné situaci. Hrozilo mu zatčení a pomsta fašistických sympatizantů. V den příchodu německých vojsk přišel jako vždy do práce, ale podle svědectví jeho kolegů byl velmi rozrušený. V momentě, kdy do budovy rozhlasu začali vstupovat první němečtí vojáci, požádal svého kolegu z kanceláře, zda by ho nemohl nechat chvíli o samotě. Podle pozdějšího vyšetřování následně odešel na toaletu, kde si žiletkou podřezal zápěstí a vyskočil ze 6. patra do dvora rozhlasové budovy. 

Byla mu sice poskytnuta okamžitá lékařská péče, ale při převozu do nemocnice Pavel Donner zemřel. Jeho rozhlasový kolega Miloslav Disman tento okamžik popsal ve své vzpomínkové knize Hovoří Praha: „Něco tmavého se mihne za oknem shora dolů. Vteřina – a ozve se temná rána. Pak několik výkřiků. Ve chvíli, kdy první německý voják vstupoval do mramorové haly rozhlasu a zamířil k oknu před inspekcí, dopadlo za tímto oknem tělo slovenského hlasatele Pavla Donnera na betonovou dlažbu dvora. Předobrý člověk a otec několikaměsíční dcerušky, se vrhl ze šestého poschodí s přeřezanými tepnami na rukou – náš první padlý v příštím boji o československý svobodný rozhlas. Ležel tam s tváří k obloze, s rukama široce rozhozenýma, od zápěstí mu stékaly na zem dva praménky světle červené krve. V náprsní kapse měl dopis K. Sidora s pozváním do Bratislavy a s nabídkou významného umístění... Pavol volil jinou cestu.“ 

Zdroje: 

BĚHAL, Rostislav. Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu. Praha 1966: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu
DISMAN, Miloslav. Hovoří Praha. Praha 1975: Svoboda
FRAJDL, Jiří. Bienertův českomoravský stát již v roce 1945? Praha 2005: Křesťanskosociální hnutí
JEŽEK, Vladimír. Voláme všechny: Čs. revoluční vysílač na vlně 415,5 metru ve dnech 5.-9. května 1945. Praha 1966: Nakladatelství politické literatury
Pavel Donner.Ružomberský hlas, 9 (11), 1988, č. 21, s. 5
WENIG, Jan. Rozhlasová léta a lidé, in: Kapitoly z dějin Čs. rozhlasu I. Praha 1964: Studijní oddělení Čs. rozhlasu
Archiv Českého rozhlasu, F. Osobní spisy, Pavel Donner
Národní archiv, F. Svaz protifašistických bojovníků - ÚV Praha (0), sign. Členská přihláška Bedřiška a Zuzana Donnerová
Národní archiv, F. Policejní ředitelství Praha 2 - všeobecná spisovna 1941-1951, sign. D931 36 Pavel Donner 

Čtvrtek 3. května 1945
Autor:  Petr Hampl

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace