Josef Holas – Raději smrt než zatčení

Technický personál ostravské odbočky – J. Maťátko, L. Hrdý, K. Kraus, V. Fajfr, J. Holas, F. Malchárek, A. Muroň (1939) - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Technický personál ostravské odbočky – J. Maťátko, L. Hrdý, K. Kraus, V. Fajfr, J. Holas, F. Malchárek, A. Muroň (1939)Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

* 29. 9. 1909 – 18. 1. 1944, technik

Josef Holas nebyl dlouhodobým zaměstnancem Československého rozhlasu. Byl to především voják. Příslušník telegrafního vojska s výtečným hodnocením a rychlým kariérním postupem, vojenský profesionál a poddůstojník. Zaměstnancem rozhlasu by se zřejmě nikdy nestal, nebýt nacistické okupace. Jeho budoucnost byla v armádě. Kvůli okupaci byl ale nucen z armády odejít a najít si civilní povolání. Do rozhlasu pak nastoupil díky své zálibě v elektromechanice a rádiové technice. Je přirozené, že se později zapojil i do odboje. A když se mu gestapo dostalo na stopu, raději spáchal sebevraždu, než aby se vzdal. 

Narodil se do chudých poměrů v Horním Poříčí na Moravě. Jeho otec byl dělník, matka v domácnosti, společně se starali o čtyři děti. Josef byl nejstarší, a tak musel po základní škole a vyučení podporovat svoji rodinu. V roce 1928 se vyučil elektromechanikem v Blansku a poté nastoupil k povinné vojenské službě. Už jako voják základní služby byl přidělen k telegrafnímu vojsku, zřejmě kvůli svému elektrotechnickému vzdělání. Po dvouleté základní službě se Josef Holas rozhodl, že v armádě zůstane. Hodnocení jeho velitelů byla více než příznivá, a tak měl v armádě jistější a možná i zajímavější budoucnost než jako technik v civilním zaměstnání. 

Od roku 1931 tak byl délesloužícím poddůstojníkem a doplňoval si potřebné vzdělání a kurzy pro další službu v armádě. Stále působil v telegrafním vojsku, v jeho 1. praporu v Turnově, a velitelé ho doporučili ke studiu rotmistrovské školy. Tu zakončil v roce 1936 s vynikajícím prospěchem a umístil se v hodnocení na prvním místě z celého ročníku. Velitelé si ho velmi cenili, a proto Josef Holas začal sám vyučovat radiomechaniky ve škole specialistů telegrafního vojska. To mu ale vydrželo pouhé tři roky. Na podzim 1938 přišla mobilizace a v březnu 1939 okupace. Spolu se vznikem umělého státního zřízení protektorát Čechy a Morava byla také rozpouštěna československá armáda. V rámci jejího zániku byli propuštěni i profesionální vojáci, kteří byli nuceni najít si civilní zaměstnání. Řada z nich odešla za hranice přidat se k zahraniční armádě a bojovat proti Německu jako součást spojeneckých armád. Mnoho z těch, kteří zůstali, přešlo do ilegality a zapojilo se do domácího odboje. 

Z armády do rozhlasu 

Dnes můžeme jen spekulovat, proč Josef Holas nevstoupil do zahraniční armády. Roli v tomto zásadním rozhodnutí hrálo bezesporu vždy mnoho faktorů. Pro Josefa Holase to mohla být ekonomická situace jeho rodiny. Jak vyplývá z archivů, rodina na něj byla odkázána ještě ve 40. letech. V té době měl zaměstnání jen jeden z jeho tří sourozenců a rodině se zřejmě nevedlo dobře. Josef Holas si také několikrát žádal o přeložení svého pracovního místa do Brna, aby to měl ke svým rodičům blíže, protože na něm byli existenčně závislí. 

Po propuštění z armády si tedy začal hledat jiné zaměstnání. Získal ho v ostravské pobočce Československého, tehdy již jen Českého rozhlasu. Zde byl zaměstnán jako technik od července 1939. Na nadřízené udělal dobrý dojem i v civilním zaměstnání. Po zkušební době ho hodnotili následovně: „Kandidát dělá velmi dobrý dojem, je na své vzdělání nadprůměrně inteligentní a jeho vědomosti jsou větší, než bych od mechanika požadoval.“ Při svém působení v rozhlase si také našel známost a v listopadu roku 1940 se oženil. 

Není přesně známo, kdy se zapojil do odbojové činnosti. Z výpovědi svědků a vyšetřování gestapa vyplývá, že byl aktivním členem ilegální skupiny Viktora Lednického a Josefa Huba působící v okolí Brušperku. Angažoval se zde jako radiotechnik a spolutvůrce tajné vysílací stanice, kterou měl v opatrování Josef Hub. Do této vysílačky opatřil potřebné součástky, jmenovitě lampu z přístrojů používaných ostravským rozhlasem. Cílem skupiny bylo navázat rádiové spojení se zahraničím. Jenže na konci roku 1943 se skupině dostalo na stopu gestapo. Začala hromadná zatýkání, kdy bylo zatčeno přes 30 lidí. Mezi nimi i Ledvinský s Hubem. 

Zachránit svou čest i životy druhých
 

Tehdejší zaměstnanci ostravského rozhlasu později vzpomínali, že po Josefu Holasovi v rozhlase pátralo gestapo. On to pravděpodobně již tušil. Věděl zřejmě o zatčení svých spolupracovníků a věděl také, že za tuto odbojovou činnost by dostal trest smrti. Ostatně popraveno nakonec bylo celkem 30 osob z této ilegální skupiny včetně Huba a Lednického. V bezvýchodné situaci zvolil pro něj jediné možné řešení. Dne 18. ledna 1944 se ve svém bytě oběsil. Jako správný voják se nevzdal, zachránil svou čest a možná i životy ostatních lidí, jejichž jména by mohl vyzradit při výsleších. 

Z poválečné výpovědi spolupracovníka Holasovy odbojové skupiny Vojtěcha Červenky se dozvídáme další informace o jeho osudu. Červenka byl zatčen o měsíc později než Ledvinský s Hubem. Po zatčení se s nimi potkal ve vratislavské věznici a v té době už věděl o Holasově sebevraždě. Jak po válce vypověděl sám Červenka: „Krátce po příchodu do Vratislavi jsem se setkal na schodišti při čištění chodeb s vězněm Josefem Hubem a několika jinými známými z Brušperku. Josef Hub se mě tázal, co dělá Holas. Když jsem mu řekl, že spáchal sebevraždu, Hub se zamyslil a pak mi odpověděl: ‚Tak přece to udělal. Aspoň tolik nezakusil jako já. Stejně by ho to neminulo.‘ Příchodem dozorce jsme hovor přerušili. K pokračování v hovoru jsem se s Hubem dostal, když byl u vrchního zemského soudu ve Vratislavi proti mně svědkem. V čekárně mi řekl, že Holas mu slíbil, že raději spáchá sebevraždu, než by se dal zatknout. Dodal ale, že je ho škoda. Mohl našim nástupcům mnoho pomoci.“ 

Po válce na něj vzpomínali také jeho bývalí rozhlasoví kolegové: „Byl velmi uvědomělým Čechem a vzorným vojákem naší armády, který nesl těžko její rozpuštění v roce 1939. Jako rozhlasový pracovník byl svědomitý a svojí mimořádnou pílí a vytrvalostí mohl být vzorem svým spolupracovníkům.“ 

Prameny:
BĚHAL, Rostislav. Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1966.
Archiv Českého rozhlasu, F. Osobní spisy, Josef Holas.
Vojenský ústřední archiv, Vojenský kmenový list – Josef Holas.
Vojenský ústřední archiv, F. 255, žádost Františky Holasové o osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. 

Středa 2. května 1945
Autor:  Petr Hampl

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace