Josef Weis

Josef Weis, syn známého hudebního skladatele Karla Weise, působil v Radiojournalu osm let jako úředník. Po zatčení gestapem na jaře 1943 byl propuštěn.

Weis se narodil 13. 9. 1902 v Brandýse nad Orlicí, později ale žil spolu s rodiči Karlem a Marií a dvěma bratry v Praze. Po vychození obecné a měšťanské školy navštěvoval dva roky školu obchodní. Vojenskou službu absolvoval začátkem 20. let. O pár roků později žádal o přijetí do školy pro výchovu záložních důstojníků pěchoty, pravděpodobně neúspěšně. Weis ovládal částečně němčinu a učil se francouzsky.

V polovině 30. let působil ve vedení Akademické legie Republiky Československé (původně Všestudentský střelecký klub), což byla ozbrojená mládežnická formace vzniklá pod národně-demokratickou stranou a měla turistickou, skautskou, lukostřeleckou, lyžařskou a střeleckou sekci. Přijímány byly pouze osoby s českou nebo podkarpatskou národností. K roku 1936 čítala legie více než dva a půl tisíce členů. Josef Weis byl členem jejího říšského velitelství, staral se o účetnictví.

Weis měl ke zbraním blízko, již v roce 1917 získal zbrojní pas, protože byl nezletilý, musel se za něj zaručit otec. V pozdějších letech žádost o zbrojní pas zdůvodňoval tím, že „...jako úředník intervenčního odd. Škod. záv. na Smíchově zdržuje se velmi často na cestách a nosí u sebe větší částky peněžní.“

V rozhlase působil od roku 1935, předtím ale vystřídal řadu zaměstnání. Ve firmě Škoda zastával pozici v administrativě, v nakladatelství Kramerius měl na starosti akvizice a proplácení provizí a u příležitosti lyžařského běžeckého závodu ve Vysokých Tatrách působil jako akvizitér reklamy a inzerce lyžařského spolku. Během hospodářské krize však stálé místo ztratil. V červnu 1934 žádal o přijetí do Radiojournalu, o tři čtvrtě roku později se za jeho přijetí přimluvil lidovecký poslanec Rudolf Beran – v dopise zmiňoval Weisova váženého otce. Weis do rozhlasu nastoupil dva měsíce poté, pravděpodobně tedy díky protekci. Později se Beran ještě přimlouval, aby Weisovi zvýšili plat.

Weis byl nejprve zařazen do oddělení propagandy, kde měl kromě administrativy na starosti psaní článků pro časopisy Týden v rozhlasu a Radiojournal, později přešel do technického oddělení. Tam kreslil rozvrhy simultánního vysílacího plánu a od února 1940 se přesunul do protiletecké obrany, kde působil jako referent.

Weis měl zdravotní problémy, v minulosti pravděpodobně prodělal tuberkulózu, v roce 1937 byl operován a poté absolvoval zdravotní pobyt na horách. Jeho finanční situace nejspíš nebyla nejlepší, opakovaně si bral od rozhlasu půjčky.

V lednu 1932 se Weis oženil s o sedm let mladší Věrou roz. Zillmannovou z Prahy, za rok se jim narodil syn Karel, dcera Marie přišla na svět až o deset let později. Rodina Weisových bydlela v Praze na Smíchově (dnešní pomezí Smíchova a Radlic). Manželské soužití ale nejspíš nebylo příliš idylické, na podzim 1940 manželka odeslala do rozhlasu dopis, v němž žádala o finanční příspěvek a zjištění manželovy mzdy, protože nežili ve společné domácnosti: „Promiňte laskavě, že Vás obtěžuji, ale mne již život nic netěší. Stále jsem sama a sama se svým 7letým hošíkem.“ Dřívější žádost o rozvod jí byla zamítnuta.

V březnu či dubnu 1943 (zdroje se rozcházejí), dva měsíce před narozením své dcery, byl Weis zatčen pro činnost v odboji (přesný důvod není znám, některé zdroje uvádějí, že vedl rozhlasovou odbojovou skupinu, která měla k dispozici vlastní vysílačku a odposlouchávala německé velení, údajně byli napojeni na ilegální mimorozhlasovou skupinu majora Rošického). Byl vězněn v Malé pevnosti v Terezíně, kde několik dnů před koncem války, 3. 5. 1945, zemřel. Příčina jeho smrti není bohužel známa, ani bližší informace k jeho věznění.

Po válce Marie Weisová od rozhlasu obdržela finanční příspěvek. Weisovo jméno se nachází na pomníku věnovaném občanům z Prahy – Radlic, jenž položili život při obraně vlasti.

Zdroje
Archiv Českého rozhlasu, f. Osobní spisy, Josef Weis
Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II - evidence obyvatelstva
Národní archiv, f. Policejní ředitelství Praha II - všeobecná spisovna 1941–1950, karton 12218, sign. V1894/2 weis josef
Národní archiv, f. Ministerstvo vnitra I - prezidium, Praha (PMV- AMV 225), k. 1263, sign. 225‑1263-13
Národní archiv, Zemský úřad Praha - Prezidium zemského úřadu v Praze (PZÚ-AMV 207), k. 571, sign. 207-571-33