Lví síla ze Strašnic

30. duben 2015

V souvislosti s udržením vysílání povstaleckého rozhlasu se logicky objevila otázka potřeby záložních pracovišť a vysílačů. V Praze a jejím okolí se nacházely vysílače celkem čtyři – na dnešní Vinohradské třídě, ve Strašnicích, Mělníku a Liblicích. Poslední dvě místa však nepřipadala v úvahu, neboť byla zcela v německých rukou. Tyto diskuse probíhaly již v roce 1941, kdy bylo plánováno obsazení právě liblického vysílače. Tato myšlenka však byla záhy opuštěna, neboť vysílač, který se nacházel nedaleko České Brodu, byl sice silný výkonem, ale pro svou vzdálenost od Prahy snadno vyřaditelný z provozu. Jako využitelný byl označen vysílač ve Strašnicích.

Na vlně 415

Strašnická vysílačka byla zřízena v roce 1924 a vysílala od 1. ledna 1925. Nacházela se v zástavbě rodinných domků v ulici Na Třebešíně 6 a byla tvořena dvěma vysokými anténami. Právě toto pracoviště na vlně 415 m zajišťovalo vysílání povstaleckého rozhlasu po celou dobu povstání. 22. března 1945 byla zprovozněna nová rozhlasová stanice pro velkou Prahu tzv. Praha – Město s vlnou 722 kHz. Tato stanice měla přenášet program vysílače Praha a při leteckém nebezpečí navíc i hlášení místního vedení protiletecké ochrany.

Nerozhodný Abel

Strašnická vysílačka byla odbojem vybrána jako záložní pracoviště nejenom díky poloze, ale i díky tomu, že v okolí bydlela většina techniků, kteří doma měli poschovávány mikrofony, akumulátory, zesilovače a další vybavení, se kterým mohli vysílač v případě potřeby okamžitě zprovoznit. Významným faktem bylo i to, že zde vládl „sendleiter“ Abel, který byl znám svou nerozhodností. Navíc byl vysílač hlídán pouze čtyřmi staršími příslušníky Schutzpolizei.

Strašnická vysílačka - vlna 415 m

Povstalecká léčka

Vysílač samotný byl pomocí lsti získán hned 5. května 1945 po výzvě rozhlasu o pomoc. Ing. Jandera, který plynule hovořil německy, zavolal kolem 12:45 do Strašnic a chtěl k telefonu německého vedoucího Abela. Představil se mu jako jeho nadřízený a sdělil mu, že má vysílač okamžitě předat policejní stráži, která se dostaví na místo. Nato do Abelovy kanceláře vstoupil jeden z techniků – Václav Bárta a oznámil, že přebírá vedení vysílače. Abel po chvilce symbolického vzdoru vedení předal a spolu se čtyřmi německými strážci odevzdal zbraně a nechal se internovat.

Na místo posléze dorazili příslušníci 69. a 70. policejního revíru z Hrdlořez a Strašnic. Velení nad bojovníky převzal velitel hrdlořezského revíru prap. Melichar. Spolu s ním sem přijeli i další policisté, např. štábní strážmistr Jan Hárovník, strážmistři Řípa a Šíp a strážník Vachulka. Byl mezi nimi i stržm. Jaroslav Dudek, který 5. května 1945 padl na Lobkovicově náměstí při přesunu jednotek, které šly na pomoc rozhlasu.

Technici Čs. rozhlasu, techničtí pracovníci pošt a obránci strašnické vysílačky Nebuška, Soukup, Jandera, Bárta, Svejkovský, prap. Melichar, Krofta, Svoboda, Nedvěd, Blažek, Nosek a 3 další pracovníci pošt

Čechoameričan za mikrofonem

Právě díky velmi dobré místní a osobní znalosti prap. Melichara se do vysílání dostal Josef Stanislav Krofta – Čechoameričan a vlastenec. Krofta v roce 1914 odešel do USA. Zde se po vypuknutí války přihlásil do armády jako dobrovolník do oddělení fotografie. V roce 1917 se v USA seznámil se sestrou svého kolegy z obchodní akademie, kterou si záhy vzal. Ve státech vydělal i slušný kapitál, se kterým se v roce 1934 vrátil zpět do rodné Prahy. Krofta byl vynikající společník, ale také sportovec. Plaval, boxoval a byl vynikající střelec. Zároveň se stal majitelem vinárny U Kroftů, která se nacházela v Anglické ulici. 6. května ve 4 hodiny ráno jej vzbudil velitel stanice v Hrdlořezech praporčík Melichar s žádostí, aby šel s ním, neboť je potřeba hlasatel, který ovládá angličtinu. Krofta přijal.

Obranu strašnického vysílače 6. května 1945 posílili další policisté z Hrdlořez a Strašnic – např. štábní strážmistr Vinecký, prap. Josef Kraucher, prap. Tomáš Roubík, šstržm. Jan Jílek, František Kubelka a František Šindelář ze 70. policejního revíru ve Strašnicích. Ti byli patrně organizováni v odbojové skupině Bílá růže, které velel prap. Tomáš Roubík.

Proti vysílači po zemi i ze vzduchu

Němci velmi brzy pochopili důležitost strašnického vysílače. Buď jej museli získat, nebo umlčet. Proto zahájili řadu pozemních útoků, které jim však znesnadňovala okolní zástavba tvořená rodinnými domky a zahradami. Pozemní operace byly brzo podpořeny i dělostřeleckými a minometnými útoky a bombardováním. Německé jednotky vyzbrojené tanky se pokoušely prostor dobýt i směrem od Žižkova a z prostoru Želivského. Útoky však ztroskotávaly na souvislém řetězu bojovníků, který se táhl od Hrdlořez až k železniční trati na Benešov.

Vysílání ze strašnické vlny 415 m

Významnou pomocí byla i tanková povstalecká jednotka, která byla později označována jako 1. československá revoluční tanková jednotka. Ta disponovala především ukořistěnými stíhači PzKpfw 38 (t) neboli Hetzer. Posádku jednoho takového tanku tvořili i policisté ze 70. policejního revíru prap. Josef Kraucher, šstržm. Jan Dědina a stržm. Jaroslav Viktora. S tankem hájili nejenom samotný vysílač, ale podíleli se na bojových akcích v Malešicích, Hrdlořezech a Strašnicích.

Kritický den

Patrně nejkritičtějším dnem byl 7. květen 1945. Na pozice obránců vysílače se útočilo s vysokou intenzitou, byli ostřelováni i z prostoru Pražačky, opakovaly se nálety. K večeru 7. května se k vysílači po silnici od Malešic přiblížily tři německé tanky. Byly ale zneškodněny pancéřovými pěstmi. Následujícího dne i přes rozkaz o bezpodmínečné kapitulaci útoky pokračovaly. Největší intenzity nabraly kolem 21. hodiny. Střelecký útok byl veden od Pražačky a trval přibližně hodinu. Následujícího dne Němci Pražačku vyklidili. Útoky na vysílač však neustaly a pokračovaly i 9. května 1945. Palba byla vedena z prostoru Olšanských hřbitovů a židovského hřbitova. Jednalo se však již jen o akce jednotlivců, které byly rychle zneškodněny. Vysílač samotný byl předán až 15. května 1945, kdy skončily vyčišťovací akce v okolí. Obránci se odebrali domů a policisté na svoje revíry.

Lví síla strašnické vysílačky

Strašnická vysílačka v rukou pražských policistů se stala klíčem a v době zničení zařízení rozhlasu na Vinohradské třídě to byla právě tato vysílačka, která vysílala dál, bez přerušení. V celých Čechách a na Moravě ji slyšeli lidé na vlnách 415 metrů. Strašnická vysílačka byla prakticky jediným – životně důležitým – povstaleckým rozhlasem. Na její znělku „Lví silou“ čekaly s nadějí desetitisíce bojovníků. To, že byla tato „věrná vlna“ udržena v provozu a ubráněna, je především zásluha policistů a rozhlasáků.

Pondělí 7. května 1945
autor: Radek Galaš
Spustit audio