Rozhlas pod hákovým křížem

Emil Hácha s Adolfem Hitlerem v roce 1939 - Foto: Heinrich Hoffmann,  CC BY-SA 3.0

Emil Hácha s Adolfem Hitlerem v roce 1939Foto: Heinrich Hoffmann, CC BY-SA 3.0

Rozhlas byl v období 2. světové války nejúčinnější formou propagandy na obou frontách. Nejinak tomu bylo i v případě českého vysílání za protektorátu, které podléhalo německé okupační moci. I přesto byl však rozhlas také nadějí, a to především díky svobodnému vysílání ze zahraničí, ale i díky rozhlasové mystifikaci některých českých hlasatelů.

Budova rozhlasu na Vinohradech v roce 1941. Na budově je vedle nápisu VICTORIA napsáno Německo vítězí na všech frontách – pro Evropu - Foto:  Archiv ČRo

Budova rozhlasu na Vinohradech v roce 1941. Na budově je vedle nápisu VICTORIA napsáno Německo vítězí na všech frontách – pro EvropuFoto:  Archiv ČRo

Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl Československý rozhlas sloučen s německým protektorátním vysíláním do skupiny Sendergruppe Böhmen und Mähren. Tak jako československý film, tak i rozhlas nyní spadal pod německé ministerstvo propagandy vedené ďábelským mistrem slova Josephem Goebbelsem. Ten považuje rozhlas za nejúčinnější formu propagandy. Co postrádá Goebbels na vzhledu, dohání svým mistrným projevem. Brzy najde své následovníky v šíření propagandy pomocí mikrofonu rozhlasu i v protektorátu. Již v dubnu 1939 není v rozhlase jediný zaměstnanec židovského původu, ostatní se dobrovolně či nedobrovolně podřizují taktovce říšské propagandy. 

Zdaleka ne všichni se ale chtěli podřídit, a některé to stálo život. Mezi prvními oběťmi v protektorátu byl slovenský redaktor zpravodajského oddělení rozhlasu Pavol Donner. Dne 15. března 1939, když němečtí vojáci vstoupili do mramorové haly rozhlasu, si podřezal žíly a skočil z okna. 

Německá správa přebrala mělnickou, brněnskou a moravskoostravskou stanici. Stejně jako na celém území protektorátu, tak i v rozhlase je český jazyk na druhém místě. Pořady jsou nejprve ohlášeny německy, teprve pak následuje česká verze. 

Oblíbený pořad konce 30. let, tzv. Okénka, která byla víceméně politickými komentáři a která připravovali ti nejpovolanější v rozhlase, jako Miloslav Disman (od května 1938 pověřen jejich organizací), Mirko Očadlík, Franta Kocourek, F. K. Zeman či Jan Wenig, byl zrušen. Takový koncept neměl v protektorátním rozhlase místo. Důraz byl kladen na zpravodajství, ostatní pořady byly cenzurovány, na černé listině se ocitl skladatel Bohuslav Martinů či Jaroslav Ježek. 

Emanuel Moravec: „Lide český...“ 

Od začátku okupace na rozhlas dohlížel vrchní cenzor SS-Hauptsturmführer Wolfram von Wolmar, který jím byl do roku 1943, kdy byl z této funkce odvolán. Poté získává moc nad rozhlasem ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec – bývalý legionář, vlastenec, odpůrce mnichovské dohody a kolaborant. Moravec cenzuruje nejen pořady novinářů, ale i projevy prezidenta Emila Háchy či členů vlády. Od května 1940 se rovněž dvakrát týdně vysílají Moravcovy politické úvahy a komentáře. Joseph Goebbels může mít z tohoto přisluhovače „Říše“ radost. 

Emanuel Moravec v rozhlase: „Zcela otevřeně varuji českou inteligenci, kde jsou ti největší komedianti…“ 

 

Emanuel Moravec mluví v rozhlase po atentátu na Reinharda Heydricha

Vložit na svůj web

Šéfem hlasatelů rozhlasu je v té době Emil Vrba, který je však brzy nahrazen loajálnějším Bohumilem Jarošem. Hlasatelé museli být oddaní myšlence „velkého Německa“ a podle toho také vystupovat před mikrofonem. Našli se však i tací, kteří se svými pravými názory nijak neskrývali. Tím nejznámějším byl na počátku okupace František Kocourek. 

Odkudsi zdaleka přiletěla velká černá vrána 

Redaktor Franta Kocourek 15. března 1939 - Foto:  Radioservis

Redaktor Franta Kocourek 15. března 1939Foto:  Radioservis

Franta Kocourek, jak si nechával říkat, své názory posluchačům sděloval rovnou v přímých přenosech. Mistrnou mystifikaci předvedl v dnes již legendární reportáži z přehlídky německé branné moci na Václavském náměstí 19. března 1939, tedy pouhé čtyři dny po začátku okupace. Kocourek předstíral neznalost němčiny, naivitu a šifroval své skutečné smýšlení o dané situaci do umně vytvořených vět. 

„Je to všechno trochu jako sen. Kdo z nás byl by si pomyslil, že uvidíme takovou přehlídku v Praze na Václavském náměstí ještě před týdnem, ještě v neděli, týden před touto nedělí.“ 

„Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla pod sebou.“ 

 

František Kocourek popisuje přehlídku wehrmachtu na Václavském náměstí

Vložit na svůj web

Poté co František Kocourek dále odmítl pracovat pod nacistickou diktaturou, dával naději lidem na veřejných přednáškách, kdy opět takticky naznačoval pravý smysl svých slov. Za tuto svou činnost byl nakonec v červnu 1941 zatčen a deportován do Osvětimi, kde v květnu 1942 zemřel. 

 

František Kocourek mluví o české řeči

Vložit na svůj web

Program vysílání rozhlasu 27. 5. 1942 v časopise Týden rozhlasu - Foto: Týden rozhlasu

Program vysílání rozhlasu 27. 5. 1942 v časopise Týden rozhlasuFoto: Týden rozhlasu

Po pořadu Gramofonová deska následuje hlášení o popravených 

Denní program rozhlasu se za protektorátu skládal z několika pravidelných pořadů, do kterých bylo stále častěji oznamováno: „Haló, haló, pozor, očekáváme zvláštní zprávu!“ Toto hlášení obvykle přinášelo aktuální informace vrchního velitelství branné moci či sdělení z Hitlerova hlavního stanu. 

Dvojstrana v časopise Týden rozhlasu v roce 1942 - Foto: Týden rozhlasu

Dvojstrana v časopise Týden rozhlasu v roce 1942Foto: Týden rozhlasu

Pravidelnou částí programu byl pořad S Říšským rozhlasem, který běžel vedle jiného říšského zpravodajství až pětkrát denně. Mezi dalšími byly pořady jako Gramofonová deska, Zábavná hudba, Dělnický rozhlas, přenosy koncertů klasické a dechové hudby. Po hlášení jmen popravených tak lidé mohli poslouchat hudbu Beethovena, Mozarta, Wagnera a dalších či poslouchat poezii. Taktéž v časopise Týden rozhlasu bylo pravidlem, že na jedné straně mohli čtenáři studovat například Smetanovu Mou vlast a na druhé straně se dočíst o oslavách 3. výročí protektorátu a návratu Čech a Moravy k „Říši“. 

 

Hlášení o popravených za heydrichiády (německy)

Vložit na svůj web

„Naslouchání zahraničních rozhlasových vysílačů jest zakázáno.“ 

Poslech krátkých vln neboli vysílání ze zahraničí byl zakázán pod pohrůžkou vysokých trestů. V průběhu 2. světové války se na české území vysílalo z Moskvy, Washingtonu, New Yorku, Paříže, Londýna, kde sídlila československá exilová vláda, a z dalších zemí. Toto vysílání dávalo mnohým lidem naději, že ještě zažijí svobodnou republiku. Na každém rádiu musel být povinně zavěšen varovný štítek s nápisem „Pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí“. Rádiové vysílání rovněž využíval odboj, který se tak spojoval se Západem. Vysílal tak například i podplukovník Josef Mašín, hrdina československého odboje, kterému se tato činnost stala osudnou, když byl při vysílání z jednoho pražského bytu přepaden gestapem a později popraven. 

Hvězdy nad Baltimore: ostudné rozhlasové skeče 

Mezi novými pořady se v roce 1941 objevily politické skeče, které se soustředily na zesměšňování nepřátelských zemí a Židů. Mezi hlavní autory patřil Josef Opluštil a Josef Rejthar, který vystupoval pod pseudonymem Josef Erjé a jehož výplody patřily k těm nejotřesnějším. Opluštil, který nedokončil střední školu, byl po válce několik let ve vězení a poté se stal spolupracovníkem StB. Rejthar zmizel beze stopy při Pražském povstání. 

Rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimore (1941) - Foto:  Archiv ČRo

Rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimore (1941)Foto:  Archiv ČRo

Neušetřeni vystupování v těchto skečích nebyli ani někteří prominentní herci, z nichž jednomu to později prakticky zničilo kariéru. Oním hercem byl král komiků Vlasta Burian, který se za svůj „výkon“ ve skeči Hvězdy nad Baltimore zodpovídal po válce u soudu. Burian ve skečí parodoval Jana Masaryka, kterého představoval jako alkoholika. Po této zkušenosti na návrh, aby přijal další roli ve skeči, napsal do rozhlasu dopis, ve kterém se vymluvil na své zdraví, a dalšího vystupování v rozhlase se tak neúčastnil. 

Ve hře Hvězdy nad Baltimore účinkoval také herec Čeněk Šlégl, který skončil po válce ještě hůř než Burian. Jako kolaborant byl odsouzen k šesti měsícům v uranových dolech v Jáchymově a doživotně mu byla zakázána herecká profese. To vše za to, že byl členem nacistické organizace Vlajka a vystupoval v propagandistických skečích a filmech. Bohužel již nikoho nezajímalo, že Šlégl „kolaboroval“ proto, aby uchránil svou dceru, která si vzala Žida. Taktéž Šléglovo herecké a režijní umění je dodnes neprávem opomíjeno. 

Mezi těmi, kteří se s režimem „zapletli“ o poznání více, byli například Jára Kohout, Ferenc Futurista, ale i spisovatel František Kožík, tehdejší dramaturg většiny skečů. Jako zaměstnanec rozhlasu si nemohl dovolit odmítnout. Vyhnout se podobným rozhlasovým vystoupením povedlo třeba Františku Filipovskému, který byl ke spolupráci rovněž pozván. Skeče byly v programu vysílání zařazeny až do konce protektorátu a dnes se řadí k propagandistickému materiálu. 

Rozhlas v období protektorátu nebyl ničím jiným než „hlásnou troubou“ totalitního režimu, i tak se ale některým zaměstnancům podařilo využít rozhlas pro odbojovou činnost či „propašovat“ do vysílání vzkazy naděje pro posluchače. Svoboda přišla až v prvních květnových dnech roku 1945, kdy vypuklo Pražské povstání a boj o rozhlas

Pondělí 30. dubna 1945
Autor:  Dita Křížová

Nové články v rubrice

  •  Audio

    Zdeněk Mančal a Miloslav Disman: dva rozhlasové osudy

    Oba patří k legendárním postavám rozhlasové historie. Oba se zároveň aktivně zapojili do Pražského povstání a na jeho sklonku pak mohli Pražanům ohlásit zprávu o německé kapitulaci. Jejich poválečné osudy byly ovšem...

     
  • Situace v rozhlase v předvečer povstání

    Po šest dlouhých let museli zaměstnanci rozhlasu vysílat v souladu s nacistickou propagandou v tehdejším protektorátě pouze německy. Přesto, a možná právě proto, se celá řada rozhlasových pracovníků zapojila do příprav...

     
  •  Audio

    Lví síla ze Strašnic

    V souvislosti s udržením vysílání povstaleckého rozhlasu se logicky objevila otázka potřeby záložních pracovišť a vysílačů. V Praze a jejím okolí se nacházely vysílače celkem čtyři – na dnešní Vinohradské třídě, ve...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace