Situace v rozhlase v předvečer povstání

30. duben 2015

Po šest dlouhých let museli zaměstnanci rozhlasu vysílat v souladu s nacistickou propagandou v tehdejším protektorátě pouze německy. Přesto, a možná právě proto, se celá řada rozhlasových pracovníků zapojila do příprav povstání. Díky tomu sehrál rozhlas v následujícím květnovém povstání jednu ze stěžejních úloh.

Celkem čtrnáct zaměstnanců rozhlasu zaplatilo během protektorátu za svou odbojovou činnost životem. Patrně nejznámějším z nich byl ve své době nesmírně populární reportér Franta Kocourek, ačkoliv byl externím spolupracovníkem. Symbolem Pražského povstání se stal hlasatel Zdeněk Mančal, nesmazatelně, byť i poněkud kontroverzně, se do rozhlasové historie zapsal Miloslav Disman.

Vysílání ovšem během okupace ve svých rukou pevně drželi okupanti a kolaboranti. Typickým je případ Aloise Kříže. Tento nepříliš úspěšný předválečný novinář a spisovatel se stává v rozhlase jedním z nenáviděných symbolů spolupráce s nacistickým režimem.

Hlasatel Alois Kříž

Kromě „běžné reportérské práce“ proslul Kříž i svými projevy. Uveďme například cyklus přednášek: Co víte o židech, Co víte o židech a zednářích nebo Čech nemůže být bolševikem. Alois Kříž byl německými okupačními orgány využíván i jako schopný řečník a agitátor. Až do května roku 1945 ve svých komentářích ostře útočil proti spojencům a exilové vládě. Ve své době byly také známé jeho oslavné reportáže z cest po Německu. V životopise pro německou správu rozhlasu dokonce uvedl, „že je ochoten pro nastolení nového světového řádu obětovat všechno, co český aktivista obětovati může“. Během povstání byl Alois Kříž zadržen, lynčován rozvášněným davem a nakonec odsouzen k trestu smrti a popraven.

Bez spojení není velení!

Ovšem rozhlas nebyl jen Alois Kříž. Celá řada rozhlasáků se zapojila do odboje a horečně se podílela na přípravách pražského povstání. A to jak hlasatelů a redaktorů, tak rozhlasových techniků. Jedním z klíčových úkolů bylo zajistit spojení rozhlasu s důležitými uzlovými body během povstání. To se povedlo díky úzké spolupráci rozhlasáků s pracovníky pošt a spojů. Spojení s „venkovním“ světem zajišťoval kromě telefonních linek i telegraf a důmyslná síť linek prostřednictvím meziměstské ústředny na Žižkově a spojové ústředny v Jindřišské ulici.

Rozhlasáci se také snažili dopředu vytvořit záložní stanoviště pro případné vysílání mimo hlavní budovu. I díky tomu se mohlo po jejím poškození a krátké pauze pokračovat ve vysílání z improvizovaného studia v Husově sboru na Vinohradech. Počátkem roku 1945 se rovněž rozběhla příprava „revolučního“ vysílání. Byly vytvořeny seznamy vhodných pořadů mluveného slova, uchovávány záznamy se Smetanovou a Dvořákovou hudbou apod.

Husův sbor

Bezesporu zajímavým a nesmírně odvážným počinem byl pokus o vyvěšení vlajek z budovy rozhlasu – československé, sovětské, anglické a americké. A to hned na začátku povstání. Vlajky připravily a pod svými šaty do budovy tajně propašovaly dvě odvážné ženy.

Pracovníci rozhlasu umožnili v předvečer povstání návštěvu budovy skupině policejních důstojníků. Ti měli oficiálně spolupracovat na natáčení vzdělávacího pořadu Pozor na kapesní zloděje. Ve skutečnosti mapovali rozmístění německých jednotek, jejich zvyky, ale především tzv. cukrová místa, která nesmí být během bojů poškozena, protože jsou klíčová k zajištění chodu rozhlasu. V pátek 4. května dochází ke konečné koordinaci rozhlasového odbojového hnutí a České národní rady. Kromě seznamu spolehlivých českých zaměstnanců zástupci rozhlasu ve zprávě pro ČNR zmiňují i německou zaměstnankyni dr. Zurlindenovou, loajální k Čechům, získanou jako prostřednici pro eventuální vydání budovy nebojovou cestou.

Rozhlasáci drží noční hlídky

Čeští zaměstnanci se snažili budovu rozhlasu zajistit i tím, že se v ní zdržovali co nejvíce, a dokonce tu i přespávali. Večer 4. května je však velitel strážní jednotky SS z budovy vykázal i se všemi účinkujícími herci a hudebníky. Na Vinohradské tak mohli zůstat jen hlasatel Zdeněk Mančal, inspektor Oto Kukral a nezbytný technický personál.

Přesto se vedení ilegální rozhlasové skupiny sešlo na improvizované poradě ještě tentýž večer v prostorách blízké Vinohradské tržnice. Členové „ilegálního vedení rozhlasu“ se dohodli, že budou celou noc čekat v pohotovosti ve svých bytech a čekat na impulz pro zahájení povstání. Ten přišel zanedlouho. V sobotu 5. května 1945 hlasatel Zdeněk Mančal zahájil vysílání legendárním dvojjazyčným zvoláním: „Je právě sechs hodin.“ Od té doby vysílal rozhlas pouze česky. Nejdelší a nejpernější služba českých rozhlasáků právě začala...

autor: Martin Ocknecht
Spustit audio