Bohatý tvůrčí odkaz Jiřího Weisse

7. duben 2024

V úterý 9. dubna uplyne 20 let od úmrtí filmového režiséra, scénáristy a spisovatele Jiřího Weisse.

„Já byl zuřivý Čech,“ řekl Jiří Weiss, když již jako uznávaný tvůrce bilancoval svou životní cestu. Tu však ovlivnilo i jeho židovství a židovské téma také provází jeho neslavnější film.

Narodil se v Praze 29. března roku 1913 v asimilované českožidovské rodině podnikatele. Silné sociální cítění však Jiřího Weisse vedlo k politické levici a místo otcem požadované kariéry právníka v bance se upsal filmu. První, ještě amatérský, natočil ve svých 22 letech o vodácích na Sázavě, ale to již o rok dříve asistoval při natáčení filmu Vladimíra Vančury Marijka nevěrnice.

Slibně se rozvíjející profesionální kariéru filmaře Weissovi přerušila německá okupace. Protižidovské persekuci unikl jen rychlým opuštěním republiky a v anglické emigraci pak filmově dokumentoval život českých vojáků a exilových politiků. Nezůstalo u toho: jako filmař se zúčastnil bojů v západní Evropě a byl též přítomen osvobozování koncentračního tábora Buchenwald.

Německé pronásledování Židů nepřežil nikdo z Weissovy rodiny. On sám se do vlasti vrátil přesvědčen, že jako filmař má být „polnicí, která probudí lidi“. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 tak neváhal natočit i dva agitační celovečerní filmy. Weissovým určujícím tématem se však brzy stalo něco jiného. „Naše země je mírná,“ vyznal se roku 1995 ve svých pamětech Bílý mercedes. „Je to hlubina lidského srdce. (…) A filmy o lidech a jejich citech zůstanou asi mými nejoblíbenějšími.“

Hned první takto laděné Weissovy snímky z konce 50. let Vlčí jáma a Romeo, Julie a tma se pak proslavily, přičemž druhý z nich patří k vůbec nejpůsobivějším domácím filmovým dílům s židovskou tematikou. „Je to klasický konflikt několika mých filmů – rozpor, zda člověk má poslechnout hlasu srdce, nebo rozumu,“ řekl o něm. Tragický příběh z období heydrichiády o nenaplněné lásce židovské dívky, ukrývané nežidovským milencem, slavil úspěch i v zahraničí, když v roce 1960 získal Zlatou mušli jako vítěz Mezinárodního filmového festivalu v San Sebastiánu.

Po okupaci Československa v srpnu 1968 Jiří Weiss opouštěl vlast nedobrovolně podruhé. Trvalé útočiště našel ve Spojených státech, kde přednášel filmovou režii a herectví, ale svůj poslední film Marta a já s autobiografickými rysy natočil roku 1990 s mezinárodním obsazením v Evropě.

Jiří Weiss vytvořil za život více než 40 hraných a dokumentárních filmů, s jeho jménem je spjata i tvorba televizní a literární. Před 20 lety letech zemřel ve svých 91 letech v americké Santa Monice. Jeho nejlepší díla neztratila na své trvalé hodnotě.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio

Související