Ecce Homo - Jean-Nicolas Corvisart, baron des Marets, významný představitel francouzské medicíny

Doktor Jean-Nicolas CorvisartFoto: Wikimedia Commons, olej na plátně François-Pascal-Simon Gérard

Před 190 lety zemřel v důsledku mozkové příhody Jean-Nicolas Corvisart, baron des Marets, významný představitel francouzské medicíny, spoluzakladatel vyšetření poklepem a osobní lékař Napoleona Bonaparte.

Jean-Nicolas se narodil počátkem roku 1755 v Dricourtu, nevelké vesnici v Ardenách. Vychovával a vzdělával jej od dětství strýc, kněz, který jej učil francouzštině a latině. Jako 12tiletý začal studovat Collège Sainte-Barbe, kde se brzy mezi spolužáky prosadil díky své inteligenci, ale i sportovním schopnostem. Právě na této škole se osudově setkal s Antoine Petitem, známým anatomem a na základě tohoto setkání se roku 1777 v rozporu s přáním otce rozhodl stát lékařem. Jeho otec byl právníkem a přál si, aby syn též studoval práva. Otec jej za nerespektování svého rozhodnutí přestal finančně podporovat a teprve když zjistil, že mladík nepovolí, sám ustoupil. V roce 1782 Jean-Nicolas Corvisart zakončil své studium promocí, ale od samého počátku své lékařské kariéry byl poněkud revoluční, a tak přijal místo v nemocnici pro chudé v Saint-Sulpice. V roce 1788 pak přešel jako nástupce Desbois de Rocheforta na místo přednosty v Hospice de la Charité, kde provedl rozsáhlé změny a zavedl fungující režim. 

Pak ale přišla revoluční léta, jež pořádku a systému příliš nepřála. Výuka medicíny byla nejprve přerušena a v roce 1793 zanikla docela. Teprve po pádu jakobínské diktatury byla obnovena v jednotné École de Santé, pozdější École de publique Santé. Tady Corvisart jako jeden z hlavních vyučujících exceloval, když převzal výuku interní medicíny. Během času zdokonalil svoji diagnostickou metodu, zavedl auskultaci srdce a kladl důraz na podrobné a systematické vyšetření pacienta. Je pokládán za spoluzakladatele metody lékařského poklepu (perkuse), dodnes jednoho ze základních fyzikálních vyšetření pacienta. V tomto oboru navázal na práci Leopolda Auengrubera, když roku 1808 přeložil z latiny do francouzštiny jeho základní práci o perkusi Inventum novum a rozšířil tak poklep do celého světa. 

Klíčovým pro Corvisartovu kariéru bylo však setkání s Josefínou Beauharnaise, které se odehrálo v roce 1801 a vedlo i k seznámí s prvním konzulem a příštím císařem Francouzů. Josefína se pokoušela u Corvisarta zbavit své neplodnosti, ale inteligentní lékař brzy pochopil, že pro tuto 38letou ženu mateřství již není aktuální a podával jí jako placebo jen elegantně balené drobty pečiva. Napoleona, který neměl obecně doktory příliš v lásce, si Corvisart získal klidnou povahou a rychlými přesnými diagnosami. Proslavil jej Napoleonův výrok „nevěřím medicíně, ale věřím Corvisartovi“. Napoleon jmenoval Corvisarta hned při svém přijetí císařského titulu rytířem Čestné legie a posléze i baronem císařství. Corvisart jej doprovázel na taženích do Itálie a roku 1809 do Rakouska. Roku 1811 se stal členem Akademie věd, a roku 1820 členem Lékařské akademie. Asistoval při porodech Napoleonových dětí, ať již s hraběnkou Marií Walewskou, tak i s arcivévodkyní Marií Louisou. Prince Orlíka přivedl po těžkém porodu k životu několika kapkami koňaku. 

Napoleonovi zůstal věren i v době Sta dní a ten to ocenil prohlášením, že si cení lékařovy slušnosti a poctivosti zejména v době, kdy tak mnozí obrátili a zachovali se nevděčně. Pověřil pak Corvisarta, aby sledoval zdraví císařovny Marie Louisy i jejího a Napoleonova syna. Ještě na Svaté Heleně vynesl Bonaparte o svém lékaři velmi lichotivý soud, když jej prohlásil za „čestného a schopného člověka“. Jean-Nicolas Corvisart přežil svého vysoce postaveného pacienta o čtyři měsíce. Na to, že byl téměř o 15 let starší, to byl úspěch. Hezký den!