Ecce Homo - Noc dlouhých nožů

Adolf Hitler sice přivedl svoje hnědokošiláče k životu, ale jen co se z nevelké bojůvky stala silná teroristická organizace s téměř miliónem aktivních členů, oddaná navíc svému vůdci, Ernstu Röhmovi více než nejvyššímu vůdci, začal se jich obávat. Röhmovým cílem bylo vybudovat z SA německou armádu budoucnosti, v níž by kádroví důstojníci staré armády tvořili pouze výcvikové centrum. S touto novou, revoluční armádou by bylo možno zvrátit výsledky Versailles a uskutečnit rozsáhlou expanzi. Takové plány a také živelně kolující zprávy o druhé revoluci, již je právě SA povolána uskutečnit, pobuřovaly veřejné mínění kdekoho, nejen generality. I zahraničí odsuzovalo brutální pouliční násilí, takže se sešlo mnoho hlasů, které vlastně nedávaly Hitlerovi na vybranou. Měl-li se rozhodnout pro jednu ze složek, Hitler musel volit armádu, neboť věděl, že bude potřebovat podporu generálů v posilování domácí moci i v následujícím válečném konfliktu. Ostatně sám Hitler měl obavu, že jej může jeho někdejší spolubojovník Ernst Röhm ohrozit v cestě k absolutní moci a hledal řešení v sázce na Himmlera a SS.

Logo|foto:Český rozhlas

S jeho pomocí a s důkazy, které vyrobil Heydrich, mohl být připraven scénář tzv. Röhmova puče. Vedení SA mělo být podle něj rychle pozatýkáno, souzeno a odsouzeno za plánovaní převratu, který existoval jen v hlavách Hitlera, Himmlera a Heydricha, skutečných pučistů, k nimž se později připojil i Göring. Rozsudky byly pochopitelně připraveny již předem, stejně jako seznam těch, jichž je třeba se zbavit. A tak v osudnou sobotu ráno 30. června 1934 přiletěl Hitler do Mnichova, aby tu oficiálně potlačil údajnou vzpouru. Rozbité čelní sklo jeho Mercedesu umožnilo připojit k "proviněním" pučistů i pokus o atentát na vůdce, ačkoliv to vlastně nebylo nutné. Oddíly SS vykonaly svoji práci spolehlivě. V pensionu Hanselbauer v Bad Wiessee pozatýkaly hlavní představitele SA, kteří se tam sjeli na tradiční oslavy. Zmatení předáci SA vykřikovali Heil Hitler ještě před hlavněmi popravčích čet a dokazovali tak, že nic nepochopili. Ti nejvýznamnější byli zavražděni až s odstupem, poté, co v Röhmově a dalších případech zklamala naděje, že využijí nabídky a sami spáchají sebevraždu.

Mnoho zavražděných však s SA nemělo nic společného. Tak skončil bývalý ministerský předseda Bavorska von Kahr jen proto, že se r. 1923 distancoval od Hitlerova puče, Hitlerův kolega Gregor Strasser byl zase likvidován jako ideový konkurent. Generál a předchozí říšský kancléř Kurt von Schleicher byl zastřelen i s manželkou a generálem von Bredowem, Ernst Klausener zase jen proto, že byl hlavou berlínských katolíků. Každý ze spiklenců kolem Hitlera si připsal na seznam někoho ze svých oponentů a všem bylo vyhověno. Kromě 77 oficiálně mrtvých tak přibylo ještě jednou tolik nepřiznaných poprav. Tato masová vražda, či nová bartolomějská noc, jak ji nazval Otto Strasser, stmelila Hitlera s jeho generály. Jako výsměch právu lze uvést, že byla zákonem z 3. července legalizována jako "nutná obrana státu podle zákona". A protože to nestačilo, Hitler ve svém projevu v Říšském sněmu označil nejen Röhma, o němž se to vědělo, ale šmahem celé velení SA za bandu homosexuálů. Pak už všichni uvěřili v nutnost jejich likvidace, ostatně tento důvod by u leckoho prošel i dnes. Hezký den!