Ecce Homo - V. kongres esperantistů

Ludvík Zamenhof byl Polák ruskožidovského původu a pocházel z Białystoku. Doma se mluvilo rusky, ale město odkud pocházel bylo hotovým novodobým Babylónem, neboť tu žili a působili vedle sebe Poláci, Ukrajinci, Rusové, Němci i Židé. Jeho otec byl středoškolským profesorem zeměpisu a moderních jazyků, ale synovi určil dráhu lékaře, od níž si sliboval společenský vzestup. Proto také rukopis synova raného díla o univerzálním jazyce, kterým se zabýval už v době gymnaziálních studií a dokončil jej jako 19tiletý, zničil. Domníval se totiž, že jde o neuskutečnitelnou utopii, která synovi jen ubírá času na vážné věci. Mladý Ludvík Zamenhof se však nevzdal a přestože vystudoval lékařství v Moskvě a Varšavě, věnoval veškerý svůj volný čas tvorbě univerzálního mezinárodního jazyka. Sám to cítil jako poslání, neboť jazykovou různost považoval za hlavní příčinu nedůvěry a nepřátelství mezi národy a jejímu překonání chtěl odpomoci utvořením neutrálního jazyka, snadného, přesného a logického, který by nikoho nepovyšoval ani neponižoval a byl druhým jazykem pro každého. Měl proto osobně velké předpoklady, neboť jej filologie zajímala a znal aktivně 12 jazyků.

Logo|foto:Český rozhlas

V roce 1887 vyšla jeho první učebnice esperanta v ruském jazyce, a to pod pseudonymem Dr. Esperanto (tedy doufající), který později dal jméno celému jazyku. Autor vycházel z tradic sahajících až do 16. stol., přičemž za zakladatele interlingvistiky je nepochybně možno považovat našeho Jana Ámose Komenského, který ve svých dílech Via Lucis (Cesta Světla) a Panglotia (Universální jazyk) stanovil, že nový plánovaný jazyk musí být snadný, libozvučný a nemůže k tomu účelu sloužit žádný jazyk národní. O novém plánovaném jazyce soudil, že: "všeobecným jazykem musí být pomoženo všem rovnoprávně a nezbývá účinnějšího prostředku, než aby se sestavil jazyk nový, nade všechny jiné již známé: snadnější, lahodnější, dokonalejší. Toužíme po jazyku rozumovém, analogickém a harmonickém" .

Zamenhof předložil konečnou a vyzkoušenou formu nového jazyka, v němž sám napsal své první básně. Esperanto je lehce naučitelným jazykem, neboť jeho gramatika je symetrická, výslovnost nemá žádné výjimky; různě používané předpony a přípony se přičiňují o vysokou důkladnost a zřetelnost jazyka. Esperanto je vlastně novorománský jazyk, 87 % jeho slov je společných jazykům románským, 13 % jazykům germánským, slovosled je volný a blízký jazykům slovanským. Kořeny slov jsou kriticky vybrány z hlavních evropských jazyků, každé slovo, předpona i přípona jsou dobře odůvodněny. Z projektu se stal živý jazyk, rozšířený po celém světě, počet osob mluvících tímto jazykem se dnes odhaduje na 10 milionů, přičemž slovní zásoba zahrnuje asi 350 000 slov.

Od svého vzniku urazilo esperanto takový kus cesty, na který potřebovaly národní jazyky celá staletí. Bylo vytvořeno mnoho tisíc dalších slov, výrazů, slovních obratů, metafor, byly vypracovány desítky odborných slovníků pro vědní obory a další se vypracovávají. Pro vývoj jazyka má nesmírný význam literatura, jež v esperantu zahrnuje jak tvorbu původní tak i překlady velkých děl téměř všech národů a všech dob - celkem na 40.000 titulů. V esperantu vychází i přes 100 časopisů velmi dobré úrovně. Belan tagon! Hezký den!