Ecce Homo - Damasus I.

Damasus byl rodem z Hispanie, syn Antonia, jenž se do Říma přestěhoval a patricijky Laurentie. Jako mladík byl přijat mezi kleriky kostela sv. Vavřince, kde se stal postupně jáhnem a knězem. Již v mužném věku se ocitl v okruhu papeže Liberia, který se postavil zvůli císaře Konstantia. Za to byl nakonec poslán do Thrácie, kde si v Beroi (dnešní Verii) odpykával vyhnanstvím svoji neposlušnost. Do vyhnanství jej následovali jen nejvěrnější a mezi nimi i Damasus, který se s poníženým papežem vrátil r. 358 do Říma. Liberius v dalších letech nepožíval takové úcty jako v době, kdy se odvážil oponovat císaři Jeho prestiž utrpěla, což dokazuje i to, že nebyl vůbec pozván na důležitou synodu do Rimini r. 359. Když r. 366 zemřel, nebylo v osobě jeho nástupce zdaleka jasno. Damasus se nemohl opřít o Liberiovu autoritu, a tak se stalo, že proti sobě stanuly dvě stejně silné skupiny, z nichž druhá podporovala kandidaturu jáhna Ursina.

Logo|foto:Český rozhlas

Historik Ammianus Marcellinus v knize 27. Činů božských augustů popisuje události kolem volby Liberiova nástupce bez příkras: "Damasus a Ursinus toužili nad lidskou míru po uchvácení biskupského stolce, a když se jejich zájmy rozštěpily, velmi urputně se střetávali a stoupenci jich obou zašli až k nebezpečným šarvátkám, v nichž docházelo ke zraněním i smrti. Prefekt Viventius je nebyl s to srovnat ani zkonejšit, a proto ustoupil, donucen přesilou, do předměstí. V zápase pak nabyl vrchu Damasus, poněvadž strana, která stála při něm, byla výbojnější. Je známo, že se v bazilice Sicinina, k de je shromaždiště křesťanského ritu, nalezlo v jediném dni sto třicet sedm mrtvol pobitých osob a že se potom lid, dlouho zdivočelý, stěží utišil."

Nakonec rozhodlo spíše to, že Damasa podpořil císař Valentinián a Ursa poslal do vyhnanství do germánského Kolína. Avšak i oblíbený Damasus musel svoje postoje obhájit před císařským soudem a aby do budoucna zabránil podobným trapným případům, svolal r. 378 synodu, požadující součinnost státu při naplňování církevních rozsudků. Ještě většího úspěchu v postátnění křesťanské církve dosáhl, když císař Theodosius vydal r. 380 dekret, jímž požadoval, aby všichni jeho poddaní přijali náboženství "jež uchoval Petr a nyní vyznávají Damasus v Římě a Athanasius v Alexandrii".

Damasus se ovšem pokoušel prosadit primát římského biskupa i proti východním patriarchům a zastával názor, že Petr byl první mezi apoštoly a proto jeho nástupci v Římě mají právo na stejné prestižní postavení. Tyto představy nezapadaly do koncepce východní církve a její biskup Basileos I., jemuž se později dostalo příjmení Veliký, káral Damasa za to, že nade vše staví svoji vlastní pýchu. "Jediná a skutečně pravá hlava, udržující nás všechny ve svornosti s bližními, je toliko Kristus." Damasus si získal zásluhy podporou církevní učenosti, když dal podnět k Jeronýmovu překladu bible, jenž pak dostal název Vulgata a sehrál následně zásadní normotvornou roli. Do dějin se však zapsal i tím, že vyžadoval od ženatých kleriků zdrženlivost a postupně tak připravoval půdu pro zavedení úplného celibátu. Takže, máme ho mít rádi nebo ne? Hezký den!