Ecce Homo - Alice Masaryková

Otec, Tomáš Masaryk, nebyl v té době zajištěnou existencí, kvůli rodině urychleně dokončoval habilitační práci a sháněl si trvalé místo. Maminka, Charlotta Garrigue byla dcerou podnikatele z New Yorku a svého muže tehdy finančně podporovala. Po rozdělení pražské univerzity v r. 1882 získal Masaryk profesorské místo a rodina se stěhovala za ním. Nejstarší dcera vystudovala dívčí gymnázium Minerva v Praze, zahájila studium medicíny, ale po roce přešla na filosofickou fakultu UK v Praze, kterou úspěšně absolvovala r. 1903. Poté rok studovala na univerzitě v Lipsku a rok a půl v Chicagu moderní metody sociální práce. Po návratu z USA působila jako středoškolská profesorka na lyceu v Českých Budějovicích a v Praze. Za I. světové války, když její otec emigroval, byla Alice zatčena a uvězněna. Za podporu vlastizrádné činnosti jí dokonce hrozil trest smrti. Po devíti měsících byla na nátlak zejména amerického veřejného mínění z vězení propuštěna.

Logo|foto:Český rozhlas

Po vzniku Československé republiky byla Alice Masaryková dva roky poslankyní Národního shromáždění za Slovenský klub. Významně se podílela na činnosti organizací YMCA a YWCA, aktivně pracovala v protialkoholním hnutí. Byla spoluzakladatelkou sociologické sekce Svazu čs. studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen. Stála u zrodu oslav Dne matek v Československu a byla autorkou myšlenky Velikonočních mírů Červeného kříže, z nichž r. 1948 vznikl Světový den ČK. Po smrti matky vedla domácnost prezidenta T. G. Masaryka se všemi z toho vyplývajícími společenskými povinnostmi. Tuto práci jí usnadňovala skutečnost, že se nikdy nevdala. Významně ovlivnila i přestavbu Pražského hradu realizovanou slovinským architektem Josipem Plečnikem. V roce 1918 vypracovala osnovy první Vyšší ženské sociální školy v Československu.

Na počátku února 1919 založila Alice Masaryková se skupinou sociálních pracovníků Československý červený kříž a stala se jeho první předsedkyní. Tuto funkci zastávala téměř dvě desetiletí, až do prosince 1938. Byla též uznávanou představitelkou mezinárodního hnutí Červeného kříže a jako taková byla zvolena do Výkonného výboru a Rady guvernérů Ligy společností ČK a ČP. Byla rovněž předsedkyní I. mezinárodního kongresu sociální práce v Paříži v roce 1928. Druhou světovou válku prožila v emigraci nejprve ve Švýcarsku a Anglii a později až do konce války v USA. Zde jí byl mj. udělen čestný doktorát univerzity v Pittsburgu. V září 1945 se spolu s bratrem Janem, ministrem zahraničních věcí, vrátila zpět do Československa. Spolupracovala zejména s Ústavem T. G. Masaryka, s jehož pomocí chtěla obnovit vydávaní Masarykova díla, živě se zajímala o obnovenou činnost ČSČK.

Po tragické smrti bratra Jana Masaryka a převratu v únoru 1948 podruhé emigrovala do zahraničí a od roku 1950 se natrvalo usadila v USA. Občas vystupovala v i v rádiu Svobodná Evropa, setkávala se s Čechoslováky žijícími v Americe, psala své vzpomínky na dětství a mládí. Žila na Floridě. V roce 1959 po mozkové příhodě zcela oslepla. V roce 1966 se po zhoršení svého zdravotního stavu odebrala do českého domova pro seniory v Chicagu, kde právě před 35 lety - 29. 11. 1966 ve věku 87 let zemřela. Byla pohřbena v Masarykově mauzoleu v Chicagu. V roce 1994 se Český červený kříž ve spolupráci s několika dalšími organizacemi a institucemi postaral o převoz ostatků své zakladatelky a první předsedkyně dr. Alice Masarykové z USA do ČR. Dne 14. 9. 1994 byla pohřbena do rodinné hrobky Masarykových v Lánech. Hezký den!