Ecce Homo - žací stroj

Už od mládí měl zájem o nejrůznější technická zdokonalení a vynálezy a otec jej v tom podporoval. Sám se po dvě desetiletí snažil zkonstruovat nějaký mechanický žací stroj, který by nahradil sekáče s kosou. Neměl však příliš velký úspěch, zato syn se na jeho chybách dokázal posléze poučit. Když mu bylo patnáct, zlepšil alespoň kosu, když zaměnil hrabice za jejich vylehčenou verzi. Svůj záměr vyrobit stroj, jenž by pracoval alespoň zčásti automaticky, nezávisle na lidské ruční síle, ale mladý McCormick neopustil. Nejprve s otcem a později se svým černošským pomocníkem Jo Andersonem trávil celé dny v kovárně a na konci r. 1831 měl k dispozici žací zařízení, jakéhosi předchůdce kombajnu, který byl tažen párem koní. Sousedé, po nichž chtěl, aby jeho výrobek otestovali, však nebyli nijak nadšeni, jeden z nich měl dokonce prohlásit, že jeho farma není cirkus, aby se tu někdo proháněl na takové hračce. Marně mladý muž poukazoval na to, že zdatný sekáč s kosou za celý den zvládne s obtížemi tři akry, zatímco jeho stroj zastoupí 12 i 16 takových sekáčů. I kdyby měli jím vylepšenou kosu, i tak jeho stroj nahradí výkon pěti zdatných mužů. Někteří ze sousedů se přišli podívat na předvádění, ale i když získal Cyrus McCormick 21. června 1834 na svůj žací stroj patent, celý podnik se nijak nehnul kupředu.

Logo|foto:Český rozhlas

Žací stroje se vyráběly přímo v kovárně na McCormickově farmě, neboť poptávka byla nízká. Po 10 letech bylo prodáno na sto kusů, ale to jen proto, že McCormick zavedl splátkový prodej. Protože jeho žací stroj byl drahý a i prozíraví farmáři, kteří pochopili, že se jim jeho cena vrátí do tří let, na něj prostě neměli, musel se McCormick uchýlit k jinému postupu. Banky farmářům půjčovat nechtěly, takže jim vlastně půjčoval sám. Tím se ovšem jeho podnikání stalo poměrně rizikovým a nemít za sebou značný majetek, asi by je ani neutáhl. Takto teprve v r. 1847 přesídlil svoji firmu do Chicaga, odkud byl nejsnazší přístup na rozsáhlé pláně Středozápadu, jež se vlnily obilím, které čekalo na jeho kombajn. Objevili se první spolupracovníci, jako byl senátor za Illinois Stephen A. Douglas a investoři typu Williama Butlera Ogdena. V r. 1856 byl už McCormickův virginský žací stroj pojmem a zasloužil se nemalou měrou o výrazné zvětšení obdělávaných ploch, zejména na postupně osidlovaném Středozápadě. Už r. 1851 získal tento výrobek zlatou medaili na Londýnské světové výstavě v Křišťálovém paláci a jeho autor se stal světovou celebritou.

Logo|foto:Český rozhlas

McCormick byl samouk posedlý prací. V roce 1860 už jeho závod, který nadále osobně řídil, chrlil na 4.000 žacích strojů ročně a jejich autor je stále vylepšoval. I díky němu se z Chicaga na břehu Michiganského jezera stal jeden z největších přístavů, jimiž procházely milióny tun obilí. McCormickovy závody padly spolu se čtyřmi pětinami města za obět obrovskému požáru v říjnu 1871, ale byly znovu vystavěny. McCormick nekouřil, ale pil prý zatraceně. V práci mu tu nijak nevadilo, prý i jeho poslední slova zněla: work, work (tedy práce, práce). To bylo v r. 1884, ale firma existuje dodnes, jen musela trochu pozměnit sortiment a dodává zejména traktory. Hezký den!