Jak vypadá a jak zní cink, šalmaj nebo žaltář? Pavel Macků umí hrát na 170 nástrojů

Říct o Pavlovi Macků, že má hudební talent, je velmi hrubé zjednodušení. Když vezme do ruky poprvé nějaký hudební nástroj, do deseti minut na něj dokáže zahrát melodii. Přitom je velmi skromný. „Je to vlastně všechno stejné. Buď do toho foukám a mačkám dírky, nebo drnkám na drátky,“ konstatoval s úsměvem pedagog a teolog.

Hru na klavír prý zvládl díky vlastnímu fyzikálnímu vzorci. „V podstatě to znamená ve správný čas mačkat na správné klapky, správnou silou,“ shrnul muž, který sbírá a doma vyrábí různé hudební nástroje.

Ve sbírce jich má 170 a všechny ovládá. Moderátorka Jarka Vykoupilová dala ve vysílání k dobrému historku, jak Pavla Macků potkala. Na oslavě měl zahrát na tolik hudebních nástrojů, kolik let bylo oslavenkyni. Rovnou prozradíme, že šlo o padesátiny.

Ve vysílání Apetýtu došlo i na ukázky hry na některé netradiční, nebo už zapomenuté hudební nástroje. Například na žaltář. „Je to nástroj, který se k nám dostal z oblasti Blízkého východu zhruba před tisíci lety. Dřív byl oválný, rychle dostal lichoběžníkový tvar a je to vlastně takový předchůdce cimbálu,“ popsal vlastnoručně vyrobený nástroj Macků.

Zazněla i středověká malá harfa. „Harfy se objevily již v době před pěti tisíci lety ve starém Sumeru, postupně je Keltové dostali do Evropy. Vyráběly se v různých velikostech, ale tyhle malinké byly s oblibou používané hlavně u dam z vyšší společnosti. Na mnoha obrázcích z té doby jsou vyobrazeny, jak je mají opřené o rameno,“ vysvětlil. Dnes už se takto malé harfy příliš nevyrábí.

Netradičně ve vysílání zazněla i melodie z dob Karla IV. na nástroj nazývaný kornamuza. „Je to nástroj šalmajového typu, vzdušnicová šalmaj. Používala se hlavně v uzavřených místnostech, protože běžné šalmaje jsou velmi hlučné. Když muzikanti hráli na slavnostech významných lidí, tak nebylo žádoucí, aby byli příliš hluční. Je to tichá šalmaj, má takový zvláštní zvuk, trošku podobný dudám,“ konstatoval hudebník.

Hra na tento nástroj podle něj vyžaduje hodně dechu – asi tolik, jako bychom nafukovali ústy pneumatiku od auta.

Posledním strunným nástrojem, který se v Apetýtu ozval, byla keltská chrota. „Je to obdélníkový nástroj, vypadá trošičku jako hranatá mandolína, ale s držátky na bocích. Má čtyři melodické struny s hmatníkem a dvě mimo hmatník,“ doplnil Macků.

Starodávně znějící název šalmaj označuje nástroj, který svým zvukem připomene zaklínače hadů. „Ale je to nesmysl. Hadi zvuky těchto nástrojů neslyší, ale pohybují se podle toho, jak hráč hýbe nástrojem,“ podotkl Pavel Macků. Nástroj se objevil v zemích arabského světa, v severní Africe a Indii a k nám se dostal při křížových výpravách.

I když by název nástroje napovídal, že by mohlo jít o perkusi, je cink nástroj dechový. „Objevil se v 11. století v Evropě. Naposledy zněl před třemi stovkami let. Je s ním spojená zajímavost spojující Brno s Mozartem. Ten si v době své návštěvy v městě poznamenal do deníku, že brněnští cinkéři v poledne troubí velmi falešně,“ přidal historku.

V rozhovoru s Jarkou Vykoupilovou zazněly i další nástroje. Například banjo vyrobené z plechovky nebo Panova flétna vyrobená žáčkou třetí třídy. Všechny je uslyšíte v rozhovoru v úvodu článku.