Letěli na cestu kolem světa a měli jen oblek, smoking a patery spodky

Ačkoliv se zcela mimořádná výprava Jana Antonína Bati odehrála už před osmdesáti lety, nad některými údaji zůstává rozum stát i na počátku třetího tisíciletí. Zlínský továrník totiž na cestě dlouhé 60 tisíc kilometrů, která trvala 116 dní, absolvoval jednání s téměř dvěma tisícovkami osobností z celkem 26 zemí světa.

Dnes si už jen těžko umíme představit, jak musely vypadat přípravy na cestu takovýchto rozměrů. V sobotním Apetýtu je ale Věře Hotařové přiblížila Magdaléna Hladká. Krom svého zaměstnání jako výkonná ředitelka Zlín Film Office je totiž také autorkou projektu Baťův odkaz, který mimo jiné připomíná tuto velkou cestu.

„Jan Antonín Baťa toužil po zvýšení exportu a snažil se otevřít obchod světu. Tato cesta měla posloužit jako takový marketingový průzkum. Zajímal se o to, jaké jsou kde podmínky pro obchod, kde je možné brát suroviny, ale také se chtěl podívat do konkurenčních továren na výrobu,“ nastínila důvody, které továrníka k nákladné a namáhavé cestě vedly.

Tématu rodinné i obchodní historie rodiny Baťů propadla při psaní diplomové práce. Zaujalo ji, kolik neznámých zajímavostí lze v archivech a knihách dohledat. „Přitom ve všech článcích s baťovskou tematikou se píše přibližně to stejné. Chtěla jsem přiblížit toto téma mladým lidem, kteří nejsou ochotní pátrat v archivech a číst tlusté knihy,“ vysvětlila, proč založila právě webové stránky, které mají vlastní facebookový i twitterový profil.

Kolegům Baťa klidně uletěl

Na slavnou obchodní cestu, která začala 6. ledna 1937 a skončila 1. května téhož roku, se spolu s Janem Antonínem Baťou vypravilo dalších „sedm statečných“. Čtyřčlenná technická posádka zajišťovala samotný průběh cesty, a čtyřčlenná obchodní skupina pak připravovala jednání a cestu dokumentovala.

Tento úkol připadl nejen kameramanovi Alexanderu Hackenschmiedovi, ale zasloužil se o něj zejména lékař Walter Karl Recht, jehož deníky jsou podle Magdalény Hladké velmi zábavným čtením. Řadu článků o průběhu cesty napsal i Baťa sám, který je posílal poštou zlínskému tisku.

Magdalena Hladká, výkonná ředitelka Film Office Zlín|foto: Archiv Magdaleny Hladké

Osmičlenná posádka urazila více než polovinu absolvovaných kilometrů letadlem typu Lockheed Electra americké výroby. I proto, že letadlo fungovalo jako cestovní pracovna, byli pasažéři silně omezeni v množství zavazadel.

„Každý z nich směl mít jen jedno zavazadlo do jedenácti kilo. Díky zvědavosti dobových novinářů také víme, že s sebou měli každý jeden civilní oblek, posádka pak jednu uniformu a zbytek výpravy jeden smoking na večerní události. Krom toho pak měli s sebou jen pět souprav spodního prádla a to bylo prakticky všechno,“ vyjmenovala nebývale střízlivou výbavu Hladká.

Cestovat s Janem Antonínem Baťou, který byl podle všeho poměrně výbušné povahy, nebyl nejspíš žádný med. Walter Karl Recht například ve svém deníku popsal příhodu, kdy se s kameramanem o pět minut opozdil k odletu.

„Když přiběhli na letiště, letadlo bylo pryč i s jejich osobními věcmi. Nezbylo jim, než se na místo dalšího setkání dopravit vlakem. Vzhledem k tomu, že se to odehrálo v Indii, je to dost humorná kapitola,“ popsala Magdaléna Hladká.

V rozhovoru s Věrou Hotařovou popsala i nehodu, která výpravu potkala v americkém Chicagu, ale také rozmíšku mezi kameramanem Hackenschmiedem a J. A. Baťou. Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.