Lvi a kočky v pověstích nevěstili nic dobrého

Úmrtí způsobené lvem není v našich zeměpisných šířkách příliš obvyklé. Není proto divu, že se takové příhody dostaly až do pověstí. V Srdcovkách Zdeňka Junáka je doplnily pověsti týkající se koček. A dlužno říci, že ani tito chlupatí mazlíčci si v nich příliš dobré jméno nevysloužili. Většinou totiž jejich role souvisela s čarodějnictvím.

Smrt způsobenou lvem předpověděl hvězdopravec

Na třebíčském zámku kdysi za časů mladého šlechtice Karla z Vrbna pobýval jakýsi italský astrolog. Jednou vyhověl přání domácího pána, který chtěl vědět, jakou smrtí zemře. Hvězdopravec se zahleděl na oblohu a pravil, že mladík přijde o život za tři roky a příčinou jeho smrti bude lev.

Šlechtic nejdříve tuto předpověď nebral vážně. Jak se ale blížilo datum stanovené věštcem, byl čím dál zachmuřenější. A před prorokovaným datem své smrti už ale raději ani nevycházel ze svých komnat. V osudný den se konal velký lov v hustých lesích okolo Třebíče. Karel zůstal doma a jen závistivě hleděl z okna, když spatřil, jak se jeho snoubenka družně baví s jakýmsi cizím mužem.

Žárlivý muž se otočil a na zdi mu padl do oka ozdobný železný štít se lvem. Vzteky do něj udeřil rukou. Tím se aspoň trochu uklidnil a vzápětí na to úplně zapomněl. Až u večeře si všiml zaníceného škrábance na pravé ruce. Poranil se o starý, rezatý erb, do kterého před tím uhodil. Ještě týž večer dostal horečku a v noci zemřel na otravu krve. Věštba se vyplnila, smrt mladíka způsobil opravdu lev, byť jen vyobrazený na železném štítě.

Nevěstu zahubil lev, jak prorokovala sudička

Jeden z bohatých selských domů v Dolních Dunajovicích kdysi zdobila velká sádrová lvice umístěná nad vchodem. Právě majiteli tohoto výstavního domu se narodila dcerka. Jedna ze sudiček jí předpověděla do vínku krásu, druhá bohatství a třetí - poslední, že v den své plnoletosti zemře a o život že ji připraví lev.

Bohatý sedlák se ale předpovědi vysmál a na proroctví brzy zapomněl. V den svých jedenadvacátých narozenin slavila bohatá a hezká sedlákova dcera nejen výročí narození, ale i svatbu. Hrdý otec na veselku pozval celou vesnici.

Když navečer vyšla šťastná novomanželka se svým ženichem na zápraží, spadla ozdobná sádrová lvice přímo na nevěstu a zabila ji. Zaražení svatební hosté se rozutekli domů a nešťastný ženich dlouho stál zdrcený nad svou mrtvou mladou ženou. Teprve teď si nešťastný otec vzpomněl na předpověď sudičky a vyčítal si, že jí nevěřil. Ale už bylo pozdě. Rodiče dcery, která tak tragicky přišla o život, dům okamžitě prodali a odstěhovali se. Ještě dlouho se prý v Dunajovicích na tu nešťastnou událost vzpomínalo.

Láska Lva přemohla a zabránila vraždě

Kdysi dávno žil v Kloboukách u Brna jistý Lev. Byl prý opravdu mocný. Ale ne všemocný. Jeho hrad jednou dobyl jiný šlechtic a Lev tak tak že uprchl na Velehrad, kde časem vstoupil do kláštera. Ztráta panství pro něj nebyla tou největší ranou.

Přišel také o syna, který se ještě před nuceným odchodem Lva z Klobouk vydal na zkušenou do světa a už léta jako by se po něm země slehla. Jenže mladý Lev se nakonec vrátil, a když zjistil, jaké hrůzy se během jeho nepřítomnosti doma udály, rozhodl se otce pomstít. Malou lstí se dostal na hradní hostinu a chystal se nového pána propíchnout dýkou.

Už napřahoval, ale v poslední vteřině strnul, to když spatřil sličnou pánovu dceru Ričku. A jak to nakonec dopadlo? Inu dobře. Po menších peripetiích si nakonec mladý Lev Ričku vzal za ženu, náhodou našel na Velehradě i svého starého otce a v Kloboukách společně postavili nový hrad.

Černá kočka soužila ševce ve spaní

V Hrádku za Pitínem na Uherskohradišťsku chodila v podobě černé kočky na jednoho ševce noční můra. Noc co noc, pořádně se chudák nemohl vyspat dlouhé týdny. Skoncovat s problémem mu nakonec slíbil jeho kamarád – světaznalý vysloužilý voják.

Ten jednou večer nachystal svěcenou křídu i další potřebné pomůcky a oba ulehli. Zatímco unavený švec ihned usnul, voják bděl a dával pozor. Najednou slyší, jak švec ze spaní naříká, a vidí, jak sebou hází. Aby ne - ševci leží na prsou tlustá černá kočka. Bývalý voják neztratil ani na okamžik duchapřítomnost, sáhl po svěcené křídě a udělal s ní kříž přes okno. Potom běžel ke dveřím a také na nich vyznačil podobu kříže.

Kočka skákala od okna ke dveřím a naopak, ale kvůli křížům se nemohla dostat ven. Vrhla se na stůl, odtud na skříň a zase dolů. V tom najednou zmizela. Voják ale věděl, že se věci mají věci trochu jinak. Jakoby bez souvislosti zvedl ze země velkou lesklou jehlu, navlekl do ní dratev, svázal ji na uzel a hodil ji do chodby. Pro tuto chvíli byla práce hotova.

Ráno, když oba muži vyšli z jizby, uviděli v předsíni ležet mrtvou ženskou. A ušima měla provlečenou dratev. S nočními můrami i černými kočkami měl švec nadobro pokoj.

Jak strýc Durna vyzrál na čarodějnice

Jistý strýc Durna z Tvarožné Lhoty si zase jednou vyšel v noci do polí na zajíce. Načerno, samozřejmě. Pro případ, kdyby potkal hajného, měl nachystanou výmluvu, že mu na poli ryje krtek a on si jde na něho počíhat. Ani ve snu by ho ale nenapadlo, že jednou potká někoho úplně jiného!

Nejdřív to vypadalo, jakoby si z dědiny vyšli na procházku tři ženy. „Co tu ale touto dobou chtějí,“ pomyslel si, „že by chodily také na zajíce?“ Schoval se proto mezi stromy a díval se, co bude dál. Ženy došly na kraj Lipinky, vyvrhly střeva a proměnily se v kočky. Potom v kočičí podobě odběhly do dědiny. Strýc stále čekal na místě. Hodinu po půlnoci kočky přiběhly zpátky a vtáhly do sebe střeva. Jak se z nich staly znovu lidské bytosti, vrátily se do vesnice.

Strýc si pomyslel, že to byly jistě čarodějnice, které v podobě koček škodí v noci dobytku. Na druhý den se strýc Durna vyptával starých lidí, jaká je pomoc, aby čarodějnicím překazil jejich rejdy. A ti mu poradili, aby si vzal pytel, dal do něho plevy a ta střeva jimi posypal. V noci šel strýc zase k Lipince a všechno se opakovalo jako včera.

Když kočky odběhly, posypal strýc střeva a čekal za stromem, jak to dopadne. Kočky se vrátily, ale střeva do sebe nemohly dostat. Vztekle mňoukaly a potahovaly střeva po trávě. Marně. Strýc se potichu vykradl z hájku a utíkal domů. Nazítří se po Tvarožné Lhotě vykládalo, že tři ženské z dědiny naráz onemocněly a musely být zaopatřeny knězem. Všichni se divili, jen strýc Durna věděl svoje.

autor: hon
Spustit audio