Moja duša se narodila na Kopanicách, říká zakladatelka Folklorního mejdla

8. listopad 2017

Je to party u cimbálu, která je určena naprosto všem. Tak vysvětluje spolupořadatelka Folklorního mejdla Anežka Konečná účel hojně navštěvované a čím dál populárnější akce, která v Praze láká jak milovníky folkloru, tak třeba lidi zatím lidovým uměním nepoznamenané.

Právě spojení slov folklorní a mejdlo nezní zrovna libozvučně. Název přitom vznikl cíleně. „Společně s Eliášem Molnárem, se kterým akci pořádáme, jsme přemýšleli, jak ji nazvat, aby lákala co nejširší okruh lidí. A abychom to pojmenovali ještě vhodně, ale aby to bylo taky zajímavé,“ vysvětluje šestadvacetiletá Anežka.

Podle ní název charakterizuje to, co vlastně folklorní mejdlo znamená – tedy party, na kterou mohou lidí přijít a nemusí mít strach, že se ztrapní. Naopak si s chutí zatancují. „Nechtěli jsme, aby to byl uzavřené místo jenom pro folkloristy,“ říká Anežka.

Lidi tak podle Anežky na mejdlo láká příjemná atmosféra, touha zatancovat si jenom tak. A každý měsíc na akci v Praze přichází čím dál víc lidí.

Na Folklórní mejdlo často lidé přicházejí v oblečení, které kombinuje prvky kroje s běžným oděvem.

„V zásadě jde o party, kterou třeba tady v Brně lze docela běžně navštívit. Co je jiné v Praze, je to, že na to lidi nejsou tak docela zvyklí,“ vysvětluje Anežka. Podle ní tak na pražské mejdlo přichází stále více lidí, kteří nemají s folklorem žádnou zkušenost.

„Já su z Brna, ale moje duša se narodila někde jinde.“ Tak Anežka charakterizuje sama sebe. Duša Anežky se totiž zamilovala do Moravských Kopanic.

„Když jsme v 15 letech jela na svou první opravdovou dovolenou mimo naši chatu, bylo to právě na Kopanice. A na Vyškovci jsme si řekla, že tady su doma,“ vzpomíná Anežka Konečná.

Na Vyškovci má dodnes trvalé bydliště, žije tam i její maminka. A i když teď už méně často, tak se tam pořád ráda vrací. „Být tam v létě čtrnáct dnů, tři týdny, je to fajn,“ říká Anežka. A s úsměvem dodává, že ji baví chlapské práce – jak sama říká, chodí do lesa dělat dřevo.

Anežka Konečná (vpravo).

A folklorní mejdlo si kromě Prahy užije Anežka také na Vyškovci. „V létě si děláme si takové komorní mejdlo u nás na dvorku. Je to Vyškovecká tancovačka, kam zveme rodinu a známé,“ říká.

Maminka Anežky i její sestra zase vyšívají kroje a pořádají řemeslné kurzy. „Maminka je workoholik, neposedí u jedné práce. Dělá hodně věcí naráz. Támhle si vykope studnu, támhle uplete ponožky nebo ušije kroj. Rozhodně ale ta její práce je neocenitelná, nevyčíslitelná,“ říká Anežka.

Jeden kopaničářský ručně vyšívaný kroj od maminky má Anežka, která teď učí na jednom z pražských gymnázií, doma. V Praze si ho zatím oblékla jenom jednou. „Je to velmi choulostivý oděv, obtížný na údržbu,“ říká Anička. Tak nosí alespoň kombinaci běžného oblečení a folklorních prvků. „Prostě nedokážu být normálně oblečená,“ směje se mladá folkloristka.

Právě folklor pomáhá lidem dělat věci společně, vysvětluje Anežka zvýšený zájem o tradiční umění. „Sedět jenom u piva přece nemůže nikoho dlouho bavit. Prostě ta sounáležitost sejít se a zpívat má v sobě velkou sílu,“ dodává Anežka Konečná.

Spustit audio